Běžte do Pekingu

Pokud chcete rozumět povaze dnešního islamistického radikalismu, věnujte pozornost nedávnému vyjádření mluvčího Tálibánu. „Naším nejdůležitějším partnerem je Čína, představuje pro nás neobyčejnou, fundamentální příležitost,“ prohlásil.

Dovolte, abych vám připomenul, že Čína je důvěryhodně obviňována z rozsáhlého a všudypřítomného pronásledování muslimského obyvatelstva, včetně masového věznění, systematické „převýchovy“, nepřetržitého dohledu a v některých případech také nucené sterilizace žen. Jinými slovy, ideologicky nejzapálenější islamistická vláda na světě prohlašuje, že jejím nejbližším spojencem bude země, jež se dopouští něčeho, co mnozí pozorovatelé popisují jako kulturní genocidu proti muslimům. Poučení? Islamistická ozbrojená hnutí byla vždy posedlá více mocí než náboženstvím.

Usámova noční můra

Dvacet let od atentátů 11. září stále přesně nevíme, jak o radikálním islámu přemýšlet. Je reálný, představuje hrozbu, zároveň ale v uplynulých dvou desetiletích prohrál svou ideologickou válku. Skutečný střet civilizací se nikdy neodehrával mezi Západem a islámem. Probíhal uvnitř samotného muslimského světa, mezi existujícími režimy a opozičním islamistickým hnutím a, šířeji, mezi umírněnými muslimy a radikálními náboženskými skupinami.

Připomeňme si původní fatvu Usámy bin Ládina z roku 1996. Vysvětlil v ní, že útočit na „vzdáleného nepřítele“, tedy USA, je nutné proto, že Spojené státy podporují vlády v zemích jako Egypt nebo Saúdská Arábie, jež byly…