Běloruští milovníci psů

„A proč jsi odešel z Běloruska ty?“ ptám se třicetiletého kluka s kokršpanělem – ukázalo se, že venčí v parku ve stejnou dobu jako já. „Čistě z lásky,“ odpověděl, „v Minsku jsem si nabrnknul Ukrajinku, chtěla, abych se přestěhoval za ní do Charkova. Ale než jsme dojeli do Charkova, tak jsme se v Kyjevě rozešli. A já tu z trucu zůstal.“ Chvíli se usmívám nad vrtkavým osudem zamilovaných, než mě můj spolubesedník usadil zpět na zem: „Ale dlouho už jsem doma nebyl. Minulý rok přišli dva příslušníci běloruských tajných služeb k mým rodičům domů. Dlouho na ně řvali, rodiče jim museli dát všechny peníze, co měli v domě. Pak odešli. Nebyl to výslech ani domovní prohlídka – jen zastrašování. Ptali se i na mě, proč jsem odjel a jak se stavím ke státní moci.“ Tento mladý sympaťák založil v Kyjevě firmu a poskytuje IT podporu několika místním bankám.

Naše psí miláčky s námi venčí ještě jeden běloruský IT specialista, majitel dobrmana. „Odvezl jsem dceru do školy a zůstal na cestě do práce viset v zácpě. Policajti mě vytáhli přímo z mého stojícího auta. V Bělorusku už vás totiž můžou zatknout za ‚nedovolené blokování dopravy‘. Dostal jsem 15 dní vazby a to mi úplně stačilo: zákaz knih, vycházek, přeplněná cela. Když jsem viděl zmlácené spoluvězně, pomalu jsem jim začínal být vděčný, že mě aspoň nebili. Ve vazbě jsem se nakazil covidem. Po konci vazby mě převezli do civilní nemocnice, tam mi zjistili oboustranný zápal plic. Hned jak jsem se cítil líp, jsem z nemocnice utekl. Žena…