Velký vlakový útěk

Vlak místo v Aši zastavil až v Selbu. Zpráva, která by z dnešního pohledu zněla jako banální nádražácký omyl, v roce 1951 proletěla světovými médii. Znamenala totiž až nepochopitelné selhání komunistické moci, která si ostře hlídala své hranice. Do konce roku 1950 uprchlo před komunistickým režimem z Československa víc než 23 tisíc lidí. V červenci 1951 proto vstoupil v platnost zákon na ochranu hranic, který zemi postupně proměnil v klec nabitou vysokým napětím a střeženou samopalníky se psy. V září téhož roku se z ní přesto podařilo několika desítkám lidí emigrovat. Způsobem, kterému se už 70 let říká Vlak svobody.

Plán vymyslel strojvůdce Jaroslav Konvalinka s přednostou chebské stanice Karlem Truxou a zapojili do ní své nejužší rodiny plus pár přátel. Všichni uprchlíci se sešli právě v Chebu, kde osobní vlak číslo 3717 zastavil, aby nabral další cestující na trase Cheb – Františkovy Lázně – Hazlov – Aš. Většinu ze 110 lidí sedících ve vlaku tak tvořili žáci chebského gymnázia a pacienti z Františkových Lázní, kteří se vydávali na výlet.

Před cílovou ašskou stanicí Truxa namířil pistoli na topiče Josefa Kalabzu a strojvůdce Konvalinka s vlakem vysokou rychlostí projel bez zastavení: prorazil dřevěnou hraniční závoru postavenou přes koleje a dostal se s kouřící parní lokomotivou s rudou hvězdou táhnoucí tři vagony až do západního Německa. Pro pohraničníky byl obraz vlaku jedoucího sedmdesátikilometrovou rychlostí skrz ostře střeženou hranici tak překvapivý, že nikdo…