K čemu je demokratům náboženství

Je pro nás náboženství přínosné? Můžete namítnout, že je to hloupá otázka. Většina z nás by jinak posuzovala víru hlásající řekněme soucit a spravedlnost a jinak náboženský systém, který se staví na stranu násilí, netolerance či nenávisti.

Ve Spojených státech jsou v poslední době debaty o náboženství stále vyhrocenější, protože se tu velká část křesťanské pravice přidala na stranu Donalda Trumpa, v podstatě protikladu křesťanských hodnot. Prolínání některých proudů náboženského konzervatismu s rasismem a odmítáním imigrace, k němuž nedochází v amerických dějinách poprvé, mnohé od víry zcela odradilo, především pak mladé Američany.

Stoupenci náboženství zdůrazňují „zázračnou sílu“ víry – v podstatě její schopnost přimět věřící, aby přistupovali soucitně a spravedlivě k chudým či vyloučeným, k lidem bez domova, k cizincům. Kritici zase připomínají války vedené ve jménu náboženství či netoleranci a pronásledování motivované pocitem absolutní náboženské jistoty.

Kardinál Blase J. Cupich, chicagský arcibiskup, kterého již dlouho obdivuji, se sílícího ochladnutí k náboženské víře obává. Cupich je stoupencem papeže Františka, staví se proti katolicismu ponořenému do kulturních válek a odmítá pokusy odepřít svátosti prezidentu Bidenovi.

Minulý měsíc vystoupil na stránkách čtrnáctideníku Chicago Catholic, aby se obrátil k „mladým lidem rozčarovaným z náboženství“. Položil jim při té příležitosti otázku: „Jaký bude osud naší demokracie, pokud se tolik mladých lidí odvrátí…