Háje byly poklidná obec s rodinnými domky, zemědělskými usedlostmi a kapličkou. Dokud tu několik desítek domů nezbořili. Krátce nato, 1. září 1971, přijely na místo první bagry. Začalo se budovat sídliště Jižní Město pro osmdesát tisíc lidí, obří architektonický, urbanistický a sociální experiment.
Už za několik let se vymkl kontrole – arogance moci, špatné stavitelství, kvantita na úkor kvality a megalomanství zabíjejí dobré město. Tohle poučení si můžeme teď po padesáti letech připomenout.
Ne že by se československý stát vrhal do výstavby tehdy největšího sídliště bezhlavě. V urbanistické soutěži byla vybrána nejlepší vize; rozpracoval ji tým pod vedením architekta Jiřího Lasovského. Myšlenky architektů, zachycené na dobových kresbách a plánech, vypadají přesvědčivě. Budou tu čtyři soubory (Chodov, Háje, Litochleby, Opatov). V centru každého vzniknou výškové budovy. Výška zástavby se bude snižovat směrem do krajiny – na okrajích souborů budou rodinné domy. Budou tu hustě zastavěné třídy, ale také rozvolněná zástavba v zeleni. V legendě k plánům vidíme rovněž další položky pro dobrý život: „náměstí s kulturní scénou“, „plavecký bazén“, „víceúčelová kulturní hala,“ „nemocnice“ a tak dále. „Nejde tedy pouze o výstavbu sídliště, ale o výstavbu svébytného městského celku,“ řekl architekt Lasovský v roce 1970 časopisu Československý architekt.
Tak to vypadalo na papíře. Režim však především potřeboval plnit a překračovat plán – mělo se postavit pět tisíc bytových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
