Je mi líto Zemana, že si kazí život

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Žádné. Nemám ke zvířatům moc vztah, jediná emoce, kterou cítím, je obrovská lítost, když se jim nedaří dobře. Takže mě napadá kuře jako symbol lidské přežranosti a toho, jak se chováme ke zvířatům. Ale nepochybuju o tom, že kdybych nahlédla, jak žijí a umírají jiná hospodářská zvířata, že bych je na seznam zařadila také.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Nevím, zda se ten okamžik dá nazvat politickým, ale společenský je určitě. Nejvíc mě formovaly nepokoje ve Šluknovském výběžku v roce 2011. Viděla jsem tehdy řadu lidí, kteří byli jistě hodní rodiče, obětaví přátelé, dobří občané, kteří se ve zfanatizovaných davech pokoušeli dostat na ubytovny, kde žily mimo jiné i malé děti. Bez jasného plánu, co by dělali, kdyby se jim policejní kordony podařilo prorazit. Později, když jsem s nimi mluvila, se ukázalo, že je trápí mnohem víc věcí než přistěhovalí Romové na ubytovnách. Jenže nenacházeli žádný jiný způsob, jak o své frustraci dát vědět. A to i kvůli tomu, jakým způsobem tehdy o problémech regionu i konkrétně o těchto demonstracích informovala média. Lehkost, s jakou se to celé přehouplo do možného pogromu, mě poznamenala trvale.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Musely mi být dva nebo tři roky, když mi máma vysvětlovala, proč je táta ve vězení a v jaké společnosti…