Rozhodně nepředpokládám, že Tálibán se stane „hnutím s lidskou tváří“

Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.

Vzhledem k významu událostí v Afghánistánu a jejich dopadu na svět (a tudíž i na nás) jsme se rozhodli tomuto tématu věnovat velkou část aktuálního čísla Respektu.

Jen málokdo předvídal, že Tálibán dobude Afghánistán tak rychle. Tuhle otázku teď logicky řeší spousta specialistů. Jak to vnímáte vy?

Jako obrovský chaos. Začalo to odchodem spojeneckých vojsk. Nemyslím si, že jsme tam měli zůstat déle. Ale odchod vojsk byl dost nekoordinovaný. Nejdříve se stáhly armády a teprve potom se spojenecké země začaly starat o lidi, kteří s nimi, a tedy i námi spolupracovali. Byl to vlastně úprk. Američané odešli z největší základny Bagrám, která je nedaleko Kábulu, naprosto tajně. Poslední letadlo odletělo o půl deváté ráno. Předtím nastavili generátory tak, aby se automaticky vypnuly. A když přišli afghánští zaměstnanci základny do práce, nebyla tam ani noha a nic nefungovalo. Je sice obdivuhodné, že se odchod podařilo utajit, ale jak takový tajný odchod musel zapůsobit na Afghánce? Nejen na tyto zaměstnance, ale na vládu, úředníky, občany… Bylo to pro ně velmi demotivující. Netvrdím, že jsme měli zůstávat, jsem přesvědčený, že důstojnější odchod mohl mít vliv na budoucí stav země.

Proč spojenecké země nebraly spolupracovníky do svých letadel, když definitivně končily?

Nevím, nikdo sice nepředvídal, že režim padne tak rychle, ale predikce říkala, že Tálibán dobude celou zemi nebo její podstatnou část. A že ji dobude rychle, nejpozději měsíc po odchodu posledního vojáka. Neměli jsme proto jen tak nechat zemi Tálibánu a Afgháncům, měli jsme se postarat o lidi, kteří byli na straně rekonstrukce státu, oživení školství, práv žen a na straně spojeneckých armád. Neudělali jsme to.

Proč afghánská, oficiálně třistapadesátitisícová vládní armáda, cvičená spojeneckými vojáky, nebojovala? A byla vůbec tak velká? V amerických médiích se objevují jiná čísla, jedno z nich tvrdí, že šlo jen o 50 tisíc vojáků.

Vycházím z oficiálně zveřejněných čísel, která říkají, že měla těch 350 tisíc lidí. Je fakt, že jsme je cvičili a vyzbrojili. Ale co jsme je nemohli naučit, je motivace bojovat. A domnívám se, že vládní armáda ji neměla. Nebyla tam důvěra ve vládu ani ve státní úředníky. V Afghánistánu je hodně zkorumpovaný režim a to bylo vidět na mnoha místech. Pročítám několik měsíců afghánské sociální sítě, podpora Tálibánu tam byla tak padesátiprocentní, ale všichni se shodli na korupci. Když tálibánci pověsili v jedné provincii na mostě dva muže, kteří byli podezřelí z únosu dětí, tak to všichni schvalovali. Protože, jak psali, kdyby to došlo k soudu, tak by se třeba zjistilo, že jeden z nich je bratr někoho vlivného, a byl by osvobozen. Patřilo jim to, psali lidé, je to aspoň nějaký pořádek. Mimochodem, tahle klanová a příbuzenská propojení se možná podepsala na odevzdanosti tamní armády. V ní se často nepovyšovalo na základě zásluh, ale kontaktů, známostí.

Bude Tálibán pragmatičtější nebo řekněme trochu liberálnější, než byl před 25 lety, kdy se poprvé ujal moci? Tehdy to byl teror a vraždy. Bude se to opakovat? Nebo se bude snažit zachovat třeba aspoň trochu práva žen, normální školství?

Je to hnutí dvou tváří. Jednu věc deklaruje navenek, druhou dělá. Když začal obsazovat provincie, říkal, že zachová status quo, že ženám nechá jejich práva, ale ve skutečnosti prosazuje právo Koránu. Ženy prchají ze škol, ze zaměstnání, burky jsou dnes nejprodávanější zboží. Jsem skeptický k tomu, co předpovídají někteří experti, tedy že Tálibán zavede trochu liberálnější režim, něco jako socialismus s lidskou tváří, v jeho případě radikální náboženské hnutí s lidskou tváří. To si opravdu nemyslím.

Ale přece jen, teď se Tálibán ujímá vlády v jiném Afghánistánu než tehdy. Je mnohem mladší, více než polovina populace má méně než 25 let. Je liberálnější, je to svět sociálních sítí, mobilů, internetového přístupu do světa. Před dvaceti pěti lety vypnul Tálibán lidem televizi a bylo to. Vypne dnes současné komunikační kanály?

Nechci věštit. Udělat to mohou. Když budou chtít, vrátí zemi do středověku. Sice nevím, proč by to měli chtít, ale schopni toho jsou. Kdo je schopný – jak jsem to zažil během nasazení v Afghánistánu – usekat prostým dělníkům ruce a vypíchat jim oči jen proto, že stavěli silnici pro zahraniční rekonstrukční tým, je schopný udělat cokoli. Nebudu předvídat, to nechám jiným.

Afghánskou misí prošlo kolem osmi tisíc českých vojáků. Co jim tahle mise dala? Co dala české armádě?

Jenom bych připomněl, že jsme do Afghánistánu šli, abychom bojovali proti terorismu, proti al-Káidě, Tálibánu a jejich exportu násilí do celého světa. Tohle se podařilo vyhrát, stejně jako v případě tzv. Islámského státu. Když padl Afghánistán, zmizely ze světa ty nejbrutálnější teroristické útoky, stejně tak s porážkou Islámského státu. Tohle částečné vítězství vojáci vnímají. A taky jim to dalo samozřejmě zkušenost boje. Na cvičáku procházejí tvrdou školou, ale je to jen hra. Afghánistán nebyl hra. Být v boji, v ohrožení života, vědět, že můžu někoho skutečně zachránit, ale taky zabít, je něco, co se dá do civilní řeči těžko přeložit. Česká armáda teď ví, co je to skutečný boj. Pro bezpečnost této země je to podle mě dobrá zpráva.