Směrovat, nebo směřovat?

Podobně znějící slovesa „směrovat“ a „směřovat“ mají společné to, že jsou odvozena od stejného podstatného jména – „směr“. Leckoho však možná překvapí, že jejich význam je odlišný, a není proto radno je libovolně zaměňovat. V praxi se tak ale bohužel děje poměrně často. K záměně dochází u slovesa „směřovat“, které se – nesprávně – spojuje se čtvrtým pádem (například „své kroky musíme směřovat k nápravě současného stavu“). Jaký je tedy mezi těmito slovesy rozdíl?

Sloveso „směřovat“ označuje pohyb, zaměření či vývoj k nějakému cíli: „cesta směřuje doleva“, „obě okna v této místnosti směřují na východ“, „přesně vědí, co chtějí a kam směřují“. Používá se také ve smyslu vyvíjet se, dospívat k něčemu (třeba: „podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění směřuje hnutí ANO k vítězství v podzimních sněmovních volbách“), případně být namířený proti něčemu („nedávný tvrdý zásah bezpečnostních složek v Minsku směřoval proti odpůrcům Lukašenkova režimu“).

Naproti tomu sloveso „směrovat“ znamená dávat, určovat někomu nebo něčemu směr a pojí se se čtvrtým pádem, například: „kvůli dopravní nehodě na dálnici směrovali policisté řidiče na objízdnou trasu“, „žádost o dotaci směrujte na ministerstvo pro místní rozvoj“, „své dotazy směrujte na šéfa pobočky“. A stejné je to i s výrazy „nasměrovat“ či „přesměrovat“.

Zajímavé je, že sloveso „směrovat“ vyjadřovalo po dlouhou dobu pouze technický termín, ještě Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 1994 je vymezuje…