Maso chudých

Ty taky sebereš každý… lejno! Slušnější varianta jednoho z oblíbených komentářů české shánčlivosti. Houby, borůvky, maliny, ostružiny, brusinky a bezinky. Přesně v tomto pořadí staví sestupně žebříček nejčastěji posbíraných lesních plodin v českých lesích. Jsme zjevně spíše sběrači než lovci. Dlouhodobý průměr říká, že z lesa ročně vynosíme téměř 40 tisíc tun pochutin. Předpokládám, že poslední dva roky budou opět hojné, protože do roku 2019 tuny spíše klesaly, zřejmě z důvodu sucha a tím i nižší úrody. Když se tuny přepočítají na koruny, vychází to na něco kolem neuvěřitelných 4,5 miliardy! Do lesa jde průměrný Čech za rok dvacetkrát a houby ve sběru dominují. Není nijak překvapivé, že se statistici zaměřují i na takhle zdánlivě bizarní komoditu. Kdo nesbírá houby, není Čech, takže se to sleduje v intencích národní ekonomiky a v korelaci na HDP. Není v tom ale jenom ekonomika. Je v tom zřejmě letité pragma a možná už jen povědomí, že houby jsou zdravé a mají preventivní účinek.

Maso chudých, tak se někdy houbám říkávalo a dodnes říká. Houby do jisté míry svou texturou maso připomínají. A pokud umíte opravdu dobrý houbový guláš, jistě si s radostí při konzumaci zahrajete hru sami se sebou na téma, bylo tohle hovězí, anebo noha od křemenáče? Konzumenti hub si zdraví spíše tuží už jen kvůli tomu, že houby obsahují až 90 procent vody. A o té je obecně známo, že se po ní příliš netloustne. Zbylou, často velmi skromnou část, kterou můžete pozorovat po nasušení, lze výhradně…