Kdo má židli, ten bydlí. Nebo ne?

Neuplyne týden, aby médii neproletěla zpráva o tom, že bydlení v Česku je stále hůře dostupné. Naposledy minulé pondělí deník Mladá fronta DNES na titulní stránce informoval, že ceny zdejších bytů rostou rekordně rychle a stále více lidí si jejich koupi nemůže dovolit. Byt o velikosti 2+1 stojí v Česku v průměru 3,9 milionu, což znamená, že by na něj člověk s průměrnou mzdou vydělával bezmála osm let, aniž by si přitom koupil cokoli jiného, píše deník s odvoláním na data od hypoteční společnosti Golem Finance. Člověk žijící v Praze by na nákup třípokojového bytu potřeboval dávat stranou celou výplatu dokonce 15 let. Podobnou zprávu přinesla o dva týdny dříve i mezinárodní poradenská společnost Deloitte, podle které je Česko v dostupnosti bytů druhé nejhorší v Evropě, hned za Srbskem.

Přemrštěné ceny tuzemských bytů mají několik vesměs známých příčin: staví se jich tu málo a zájemců o ně je hodně, což samozřejmě žene jejich ceny nahoru. Lidé si navíc byty v posledních letech nekupují jen na bydlení, ale čím dál častěji také na investici. „Mít peníze uložené v bance nepřináší kvůli nízkým úrokům a vysoké inflaci žádné výnosy, zatímco byt je vnímán jako dobrá investice, která vynáší více než akcie nebo zlato,“ vysvětluje Petr Hána ze společnosti Deloitte. Tyto investiční nákupy dále roztáčejí cenovou spirálu, a v loňském roce tak zdejší byty v průměru zdražily o rekordních 12 procent. Letos se zdá, že tento rekord opět padne – jen za prvních šest měsíců se ceny vyšplhaly o deset procent. A jelikož mzdy nerostou zdaleka tak rychle, sen o vlastním bydlení, který podle průzkumů žije 70 procent domácností a je zde považován většinou populace za všeobecně vzývanou metu, se pro mnoho lidí začíná rozplývat.

Bydlení ale, byť ne tak raketově, zdražuje i pro tu část populace, která bydlí v nájmu. Ceny nájemného dosáhly vrcholu v roce 2019, kdy se pronájem dvoupokojového bytu v Praze podle společnosti Re/max vyšplhal na 15 tisíc korun, což je částka, kterou si například matka samoživitelka či senior bez úspor může dovolit jen s obtížemi. Obyvatelům nájemních bytů poskytl krátké vydechnutí loňský pandemický rok, kdy nájmy kvůli výpadku turismu a s ním spojených krátkodobých pronájmů po pěti letech poprvé klesly, letos však už zase rostou. Dva měsíce před sněmovními volbami je proto bydlení jedním z hlavních politických témat a strany se předhánějí ve slibech, kdo udělá byty dostupnějšími.

Ne úplně nadsázka

Vládní hnutí ANO svůj předvolební program ještě nezveřejnilo, což premiér Andrej Babiš vysvětlil tím, že jeho vláda musí především „makat“ na řešení následků koronavirové pandemie, a uvedl, že program představí později. Deklarovaná zaneprázdněnost však Babišovi nebránila v sepsání knihy Sdílejte, než to zakážou!, kterou vydal minulý měsíc a teď s ní objíždí předvolební mítinky. Minulý týden ji rozdával lidem na Plzeňsku a Ostravsku a text – napsaný v krátkých, marketingově úderných větách – se dá číst i jako politický program. Babiš v ní totiž kromě výčtu svých politických zásluh nabízí i svoji vizi budoucnosti Česka a předkládá také možné řešení bytové krize.

„Představte si, že obec nutně potřebuje nové byty. Co nejrychleji a co nejlevněji, samozřejmě. Jediné, co musí udělat, je vylít betonovou desku na pozemku. A stát pak už všechno zařídí. Stát bude mít totiž fabriku na byty. Bude vyrábět rovnou hotové moduly. Kuchyně, obývák, koupelna, ložnice. V kuchyni rovnou z výroby je krásná světlá dřevěná linka, kuchyňský ostrůvek, kvalitní trouba, plynová nebo indukční varná deska, super digestoř a osvětlení takové, že bude celá kuchyň jen zářit. Bude mít totiž nejen centrální osvětlení, ale nasvícená bude i pracovní deska a prostor nad jídelním stolem. I ten už v kuchyni bude. Jídelní stůl pro šest lidí,“ nastiňuje premiér v knize, jak by chtěl po volbách řešit problém s bydlením pomocí 3D tisku a prefabrikovaných dílů.