Jak řešíte či budete řešit bytovou otázku?

Aktuálně s rodinou bydlíme v Praze, ve startovacím bytě Akademie věd ČR. Sám jsem zvědavý, jak budeme naše bydlení řešit, až na pronájem startovacího bytu zanikne nárok. Budeme chtít zakusit dobrodružství pražského realitního trhu se soukromými pronájmy? Možná nás ale náklady na nájemné, které jsou vysoké i pro středněpříjmové domácnosti, pošlou na „romantický“ únik mimo hlavní město. Budeme se snad pokoušet o nákup bytu za pomoci hypotéky? S ohledem na aktuální ceny nemovitostí však jen za předpokladu, že se nějakým „zázrakem“ (například ekonomickou krizí) sníží ceny nemovitostí a byty se přitom nebudou kupovat na investice. Nebo budeme čekat, zda se rozvinou nové formy bydlení – spolkové, družstevní nebo nová obecní či státní výstavba? Necháme se překvapit.

Po střední škole jsem se odstěhovala do Prahy a po pár letech na kolejích jsem vždy byt sdílela. Ze začátku s cizími lidmi, pak s kamarády. Rozhodně ale necítím, že bych měla „vyřešeno“. Samozřejmě bych chtěla mít vlastní byt, je to pro mě znak i zdroj jistoty. Pokud se ale na mé životní dráze nic radikálně nezmění, na byt v lokalitě, ve které bych si přála žít (a ve které žiju nyní ve sdíleném nájmu), pravděpodobně nedosáhnu. Možná se mi změní priority, ale teď si dovedu představit žít v nájmu celý život, i s riziky, které to s sebou nese. Paradoxně si však dovedu také představit, že spíš než bojovat o koupi vlastního bytu a dělat příliš velké kompromisy spojím síly s pár kamarády a společně si pořídíme třeba větší dům, o který se budeme starat spolu, a budeme mít takovou „Baugruppe“.

Už tři roky bydlíme v pronajatém bytě 2+kk v klidné čtvrti na kraji Brna. I když bychom jednu místnost navíc uvítali, chceme v našem současném bytě ještě pár let zůstat. Ceny nájmů v Brně rostou, nám se ale nájem od nastěhování nezvýšil, a tak jsme rádi, že nemáme vyšší výdaje a část našich příjmů ušetříme, aniž bychom se museli nějak více omezovat. O vlastním bydlení uvažujeme a sledujeme situaci na realitním trhu, zatím jsme se ale s manželem neshodli, jestli bychom chtěli žít v bytě v Brně, nebo si koupit rodinný dům v dojezdové vzdálenosti od Brna. Čekáme také, co s dostupností a cenami nemovitostí udělá nový územní plán, který by mělo město Brno po několika letech konečně schválit v roce 2022. Zatím tedy šetříme na hypotéku a rozhodnutí o tom, kde budeme bydlet, odkládáme.

S partnerkou a dětmi bydlím v nájmu v Praze. Dětem je 16 měsíců a dva měsíce, partnerka je na mateřské. Jsem živnostník, malý podnikatel, mám e-shop, prodávám grily. Jsou měsíce, kdy mám příjem nadprůměrný, měsíce, kdy je podprůměrný, celkově je řekněme průměrný. Na hypotéku určitě nedosáhnu. Mám štěstí, že jsem bydlení sehnal přes známé, nájemné je slušné, a jsem na tom tedy lépe než jiní lidé. Spousta mých známých se už z Prahy odstěhovala do měst na dráze, do Poděbrad, Roudnice, a dojíždějí, to je řešení, ale já bych rád žil v Praze, narodil jsem se tu. Bydlení budu dál řešit nájmem a spoléhám na to, že vznikne možnost nějaké družstevní výstavby s pobídkou města. Kdyby poskytlo město pozemky, určitě by se dali dohromady lidé, kteří by dům postavili a část nechali například městu k užívání. Do něčeho takového bych rád šel.