Herr Jonášová

Česká republika zažívá historický zlom: nový zákon ženám umožní, aby se svobodně rozhodly, zda ke svému příjmení přidají ‚ová‘, nebo ne.“ Tolik citace z článku prestižního německého magazínu Der Spiegel, který věnoval velký prostor této změně v životě českých žen. Přitom se opravdu jen velmi zřídka stane, že by německá média dění v Česku zajímalo. Nepočítáme-li úmrtí Karla Gotta, objevilo se za poslední dobu Česko ve významných německých médiích ve větší míře jen třikrát: v souvislosti s gigantickým nárůstem počtu nemocných koronavirem, kvůli výbuchu munice ve Vrběticích a nyní kvůli „ová“.

„Je známé, že jazyk může být prostředkem diskriminace a vyloučení. V České republice nyní ženy vyhrály alespoň v boji o příponu u příjmení,“ uvádí se dále v článku ve Spiegelu z 2. června. Televize RTL pak přinesla reportáž, kde mimo jiné uvedla, že ono „ová“ u našich příjmení zpátečnicky znamená, že dívka či dcera patří muži, po kterém se jmenuje. „A představte si, že v českém jazyce se tahle koncovka používá dokonce i u cizích jmen. Kancléřka Angela Merkel se v Česku stává Angelou Merkelovou!“ píše Die Zeit, jehož on-line verze má pod článkem plodnou diskusi, která je pro mě exkurzí do německého smýšlení o České republice. Několik diskutujících například vážně navrhuje, že boj o příponu „ová“ je pouze polovičním vítězstvím – a že nyní by měli mít i čeští muži možnost jmenovat se „ová“. „To by bylo jenom fér a genderově vyvážené, kdyby si mohli i muži zvolit ženskou formu příjmení…