Žádný jazyk se v moderním světě nevyvíjí nezávisle na jiných jazycích, každý se naopak nechá inspirovat a čerpá slova odjinud. Ani čeština není výjimkou. A tak v ní najdeme spoustu slov původem nejen z evropských jazyků, jako je angličtina, němčina či francouzština, ale sem tam i z těch exotických, například z inuitštiny, odkud k nám doputoval třeba „kajak“ nebo „iglú“.
Slovní zásoba češtiny tak není statická, neustále se rozšiřuje a nasává slova z jiných jazyků, v posledních desetiletích především z angličtiny, která se zdá být všudypřítomná. Některé výrazy se v češtině zabydlí natolik, že vznikne jejich počeštěná verze (hokej, kapučíno, ofsajd atd.), jiná si udrží svou původní podobu (interview, software, pizza apod.).
Při přejímání slov z cizích jazyků je důležité vědět, ze kterého konkrétního pojmu v originále pochází. Někdy totiž nastupuje lidová etymologie, jež si původ slova vykládá mylně, na základě jen formální či významové podobnosti. Typickými příklady jsou slovesa „antedatovat“ a „protežovat“.
„Antedatovat“ znamená opatřit listinu, dopis a podobně dřívějším datem, než odpovídá skutečnosti, tedy je „předdatovat“, například „antedatovat fakturu či smlouvu“, „někdo antedatoval důkazní materiály obsažené ve spisu“. Výraz vznikl spojením latinské předpony „ante“ (s významem „před“) a slovesa „datovat“. V praxi se ale mnohdy lze setkat s tvarem „antidatovat“, který však obsahuje řeckou předponu „anti“, tedy „proti“, a je tak zcela chybný. Tady se lidový…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
