Jím borůvky a vnímám vítr

Jak dlouho žijete s migrénou?

Začala mi asi před deseti lety, když mi bylo pětadvacet. V té době se mi záchvaty objevovaly tak dvakrát za měsíc. Měla jsem silné bolesti, ale nefungovala na ně běžná analgetika, nerozuměla jsem tomu. A potom mi moje máma řekla, že to bude migréna, ať si zajdu k neurologovi. Tak jsem k němu zašla, ale ta konzultace probíhala formou klasického neurologického vyšetření, kdy vám lékař posvítí do očí, poklepe na koleno a má diagnózu hotovou. Vůbec jsem nevěřila tomu, že mohl něco zjistit.

A diagnóza tedy zněla migréna?

Ano, migréna s aurou. Pro mě to v té době byla úplně nedůvěryhodná forma diagnostiky. Měla jsem hodně vlažný vztah k lékařům a moc jim nedůvěřovala. Migrénu jsem také tehdy nepovažovala za nějak závažnou nemoc, myslela jsem si, že tak silné bolesti musí způsobovat něco horšího. Zároveň jsem trpěla, respektive pořád trpím, záchvaty na takovém neobvyklém místě vzadu na šíji. Nevěděla jsem, že u pětiny lidí s migrénou je to normální, a myslela jsem si, že se doktor musel splést. Že mám nějaký jiný problém, třeba s krční páteří, a že si prostě najdu řešení sama.

Jak jste ho hledala?

Zkoušela jsem spoustu různých, většinou alternativních přístupů, od tradiční čínské medicíny, akupunktury, biofeedbacku, bioenergetiky až po dvouapůlměsíční pobyt na psychosomatické klinice. Ale bohužel na záchvaty nic nepomáhalo. Naopak se pořád…