Svobodu pro Prataseviče

Jestli někdo potřeboval důkaz, jak důležitá je svoboda informací, dostal ho 23. května letošního roku. Běloruský diktátor Lukašenka vyslal agenty KGB, aby v Řecku nastoupili do stejného letadla jako novinář Raman Pratasevič. Ten už několik let žil v exilu, kam odešel, když mu hrozilo zatčení. Podílel se totiž na protirežimních aktivitách. Spoj z Atén do Vilniusu byl během přeletu nad Běloruskem donucen změnit kurz a přistát v Minsku. Prý je v letadle bomba. Aby bylo jasné, že se nebude vyjednávat, vystartovala do vzduchu i plně ozbrojená stíhačka. Letadlo přistálo, proběhla už na první pohled symbolická kontrola zavazadel, ale především dva pasažéři zmizeli. Novinář Pratasevič a jeho přítelkyně. KGB je zatkla a letadlo mohlo pokračovat dál.

Přepadení civilního letadla i zadržení žurnalisty šokuje v mnoha ohledech. Jako by najednou neexistovala žádná pravidla a spravedlnost. Je zároveň svědectvím, jak silně se diktátoři bojí nezávislých informací. Kvůli jednomu novináři se stát změní v teroristu, který unáší letadla. Ale nejde tu jen o Prataseviče, režim chce touto spektakulární akcí zastrašit ostatní.

Bělorusové mají k Česku blízko. Žije tu řada umělců, studentů, aktivistů, kteří utekli před diktaturou. České nemocnice pomáhaly zraněným demonstrantům, studenti dostávají místa na školách, diplomacie se vyjadřuje na podporu svobodomyslných Bělorusů. Měli bychom být ještě aktivnější.

Není v našich silách zachránit celý svět, ale můžeme si vybrat právě Bělorusko jako zemi, které budeme intenzivněji pomáhat. S naší historií dobře rozumíme tomu, co tamní občané prožívají. I proto se Bělorusku věnujeme v Respektu tak často. A ze stejného důvodu jsme zvolili netradiční podobu obálky, která výjimečně nenese titulek, ale apel.

___

Závěrem ještě jedna poznámka. Pokaždé když měla výročí nějaká významná osobnost našich novodobých dějin, bez ohledu na to, jestli žijící či zesnulá, čekala mě v e-mailu zpráva od Jiřiny Šiklové, ať na to nezapomeneme. Byla věrná lidem, které poznala, a věděla, že je společnost má držet v paměti. Činíme tak i nyní (viz článek na Kontextu), jen bohužel píšeme právě o paní Jiřině, která byla naší redakci tak blízká. Děkujeme za vše a upřímnou soustrast rodině.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor