Které dvě zbraně si ten večer ze stovek různých pistolí a pušek vzali, si majitel ostravského hotelu Corrado Maxmilián Šimek už nepamatuje. Koneckonců pobyt dvou agentů ruské vojenské rozvědky GRU Anatolije Čepigy a Alexandra Miškina na hotelové střelnici trval jenom patnáct minut, což je doba, kterou si každý z hostů může zadarmo vyčerpat, když se tady ubytuje. Jejich rozpočet zřejmě nebyl neomezený, za své finance sem už nezašli.
Díky zápisu v knize návštěv, kde uvedli svá krycí jména Ruslan Tabarov a Nikolaj Popa, každopádně patří jejich cvičná střelba v Ostravě k několika málo dohledatelným památkám na jejich pobyt v Česku. Další je momentka ze Staroměstského náměstí, kde si Čepiga vyfotil Staroměstský orloj a umístil ho na svůj dnes již nefungující účet na Facebooku. Poslední památnou událostí české návštěvy dvojice z GRU je podle čerstvého oznámení policie a vlády z předminulého týdne výbuch v největším tuzemském muničním areálu ve Vrběticích.
Zůstali po něm dva mrtví, další nezemřeli jen šťastnou náhodou a stovky traumatizovaných lidí z přilehlých vesnic musely kvůli munici, létající do velké dálky, opustit své domovy. Teroristická akce tajné jednotky GRU 29155 z roku 2014 za sebou neměla zanechat žádné stopy, ale nakonec jich zůstalo poměrně hodně. Jejich rekonstrukce umožňuje vytvořit si plastický obraz, jak největší násilná akce Ruska na našem území od okupace v roce 1968 probíhala.
Skupina v akci
Čepiga s Miškinem přistáli na pražském Letišti Václava Havla v sobotu 11. října 2014. Jak odhalilo společné pátrání mezinárodní skupiny investigativních novinářů Bellingcat, německého Spiegelu, ruského The Insider a Respektu, letenky si koupili na dva krycí pasy vystavené na jiná fiktivní jména, než pod jakými později vystupovali v Ostravě – Ruslan Boširov a Alexandr Petrov. O čtyři roky později s těmi stejnými krycími dokumenty cestovali do Velké Británie, kde se v Salisbury pokusili vojenskou nervově paralytickou látkou novičok zavraždit dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru Juliju (oběti díky chybám v akci se štěstím přežily, zahynul však jeden jiný člověk, který přišel náhodou do styku se zbytky odhozené látky v jednom z místních parků).
Údaje o nákupu letenek z roku 2014 ukazují, že si Čepiga s Miškinem nezabukovali zpáteční let, datum návratu si nechali otevřené. Ve stejný den, kdy s nimi přistálo letadlo v Praze, dosedl na vídeňském letišti další člen jednotky GRU 29155 Nikolaj Ježov, i on cestoval pod fiktivním jménem s krycím pasem, v jeho případě to bylo jméno Nikolaj Kononičin. O dva dny později, v pondělí 13. října, pak opět ve Vídni přistál velitel celé speciální jednotky GRU 29155 generálmajor Andrej V. Averjanov. Během operace používal krycí pas vystavený na jméno Andrej Overjanov. Averjanov má v rámci GRU vysoké postavení, jak vyplývá z analýzy jeho komunikace, má přímé spojení na vedení rozvědky a do Kremlu.
V současné době se ví jen o dvou případech, kdy kvůli nějakému s GRU spojenému případu odjel z Ruska. Vedle útoku ve Vrběticích to bylo ještě po sestřelení malajsijského letadla MH17 proruskými separatisty nad Ukrajinou v červenci 2014, kdy na krycí pas cestoval do Nizozemska, jehož občané v letadle zahynuli; důvod jeho cesty zůstal i po letech neodhalen, ale vzhledem k napojení vůdčích separatistů na GRU se spekuluje, že zde mohl zakrývat nějaké stopy. Každopádně podle expertů platí, že generál GRU může zemi opouštět jen kvůli akcím, které jsou pro vojenskou rozvědku a ruskou vládu něčím důležité.
V den Averjanova přistání v Rakousku se Čepiga s Miškinem přemístili, dosud se neví jak, z Prahy do Ostravy – do vzdálenosti sto kilometrů od Vrbětic – a ubytovali se v hotelu Corrado, bývalém reprezentativním sídle přilehlého ostravského pivovaru, který jeho současný majitel předělal po roce 1989 na hotel se střelnicí. Ve stejné době si agent Ježov pronajal ve Vídni automobil, možnou hypotézou je, že ho pak s generálem Averjanovem využili k přepravě na severní Moravu, kde se mohli sejít s Čepigou a Miškinem a pomoci jim s přípravou akce.
Fotografie nebo jiné poznatky, že se všichni společně sešli, ale nejsou. V hotelu Corrado po nich na rozdíl od zapsaného Čepigy s Miškinem není nic dohledatelného, majitel si případnou schůzku čtveřice nevybavuje, k dispozici nejsou ani záběry z hotelových kamer, které se po několika měsících promazávají. Faktem je, že v inkriminovaných dnech kolem výbuchu lze ve střední Evropě, v dojezdové vzdálenosti několika hodin od Vrbětic, vystopovat přítomnost dalších agentů jednotky 29155.
Z databází letů lze vyčíst, že pět dní před explozí přiletěli do Maďarska ještě dva členové jednotky 29155 Alexej Kapinos a Jevgenij Kalinin (Bellingcat je v minulosti identifikoval jako členy jednotky 29155). Na rozdíl od všech ostatních cestovali pod skutečnými jmény, vystupovali jako ruští diplomaté mířící na ruskou ambasádu v Budapešti s tím, že převážejí diplomatickou poštu. Zpáteční letenku měli zamluvenou stejně jako generál Averjanov a agent Ježov na 15. října, den před tím, než došlo k explozi. Jejich další pohyb je neznámý, je možné, že i oni byli součástí celé skupiny.
Uzavřený kruh
Vrbětická akce byla zřejmě připravovaná řadu měsíců dopředu. Jak totiž už v minulosti zjistil Bellingcat s Respektem, Alexandr Miškin v průběhu roku 2014 přiletěl do Česka již 26. ledna společně s dalším agentem jednotky 29155 Denisem Vjačeslavovičem Sergejevem a pod fiktivními jmény se ubytovali v pražském hotelu Best Western Meteor Plaza. Podle odletových dat byli tehdy v Česku týden.
Sergejev se sem znovu vrátil během února 2014 a po něm sem přicestoval další příslušník jednotky 29155 Jegor Gordienko, i on v Praze vystupoval pod fiktivním jménem. Co zde všichni dělali, není jasné, v dalších letech však figurovali v jiných násilných operacích GRU v Evropě. Sergejev se stejně jako Čepiga s Miškinem účastnil zmíněného útoku na Skripala, Sergejev a Gordienko ještě předtím v roce 2015 pobývali v Bulharsku v době, kdy náhle během večeře v restauraci zkolaboval významný bulharský obchodník se zbraněmi Emilijan Gebrev.
Následné vyšetřování bulharské policie odhalilo, že v den, kdy se mu udělalo špatně, se mu neidentifikovaní pachatelé vloupali do auta v podzemní garáži, kde mohli nanést jed. Bulharská prokuratura na základě nových informací na konci ledna 2020 vydala zatykač na tři Rusy, podezírá je z pokusu o zbrojařovu vraždu.
Právě Gebrev, respektive zbraně, které mohl ve Vrběticích nakoupit a časem je vyvézt na Ukrajinu, mohl být podle české policie hlavním důvodem příjezdu Čepigy s Miškinem a dalších minimálně šesti agentů jednotky 29155 v průběhu a především na podzim roku 2014. Policie pracuje s verzí, že zbraně mohly mířit k ukrajinským vládním silám, které odolávaly Rusku, jež Ukrajinu vojensky napadlo (další verzí je, že mohly mířit do Sýrie ke skupinám stojícím v tamním konfliktu proti Rusku).
Kdyby to tak bylo a zbraně mířící na Ukrajinu byly znehodnoceny pomocí výbušného zařízení umístěného do zásilky, poškodilo by to Gebrevovu pověst byznysmena u jeho partnerů a zároveň by došlo ke znehodnocení munice. Gebrev v minulosti opakovaně odmítl, že by zbraně na Ukrajinu dodával, na otázku Respektu, kam měl směřovat vojenský materiál z Vrbětic, nyní bulharský obchodník neodpověděl.
Podle dostupných informací policie nemá přímý důkaz, že Čepiga s Miškinem přímo vstoupili do vrbětického areálu a výbušninu zde instalovali, vyvozuje to ale z řady nashromážděných indicií. Kromě zmapování jejich pobytu v Česku mají detektivové k dispozici e-mail, kterým se muži objednávali na návštěvu skladu. O vstup žádali mezi 13. říjnem, dnem kdy se přesunuli na Moravu, a 17. říjnem, tedy následujícím dnem po výbuchu. Policie pracuje s verzí, že jako důvod měli uvést zájem o obchod se zbraněmi.
Každý, kdo chce Vrbětice z obchodních důvodů navštívit, musí jeho správcům – Vojenskému technickému ústavu, který pronajímá sklady soukromníkům – předem poslat e-mail se žádostí, v jakém časovém rozmezí hodlá přijít, cizinci musí poslat kopie pasů. Čepiga s Miškinem poslali pasy na fiktivní jména Ruslan Tabarov a Nikolaj Popa, jejich součástí byly jejich skutečné fotografie. Tabarovův pas byl tádžický, Popův moldavský.
Nikdo, nikdy, nikde
Vrbětický muniční areál, konkrétně jeho sklad č. 16, který měla v pronájmu společnost Imex Group, začal hořet po deváté ráno 16. října. Situace na místě byla značně nepřehledná, přivolaní hasiči se plazili k zasaženému místu a hledali, zda nebyl někdo zraněn, nikoho však nenašli. Velitel zásahu rychle rozhodl o stažení svých mužů od hořící budovy a krátce nato v 9.25 sklad explodoval. Desítky tun uskladněné munice byly rozmetány do okolí, při explozi zahynuli dva místní zaměstnanci Vratislav Havránek a Luděk Petřík, kteří byli ve skladu a hasiči je nenašli.
Jejich smrt je dodnes záhadou, v době přítomnosti hasičů u skladu mohli být už v důsledku nějaké menší exploze mrtví, jejich těla nebyla zvenčí vidět. Šlo o hlavního zbrojíře Imexu a jeho pomocníka, vedení společnosti uvádí, že je pověřilo odstraněním závady na označení vojenského materiálu, který měl být v nejbližších dnech odvezen k zákazníkovi (co přesně to obnášelo a jak zásilka vypadala, se neví). K tomu, zda byly ve skladu zbraně pro Gebreva, Imex Respektu řekl, že tu byl materiál celkem čtyř vlastníků, z toho dvou bulharských (materiál Gebrevovy společnosti EMCO se, tvrdí firma, prý v roce 2014 expedovat neměl; policie má své poznatky).
Čepiga s Miškinem se do skladu mohli dostat tak, že by je do něj buď někdo z Imexu pustil, nebo tam mohli proniknout nepozorovaně – v areálu byla v plotě řada děr, nedávalo by ale smysl, proč by to dělali, když si předtím vyřizovali oficiální povolení ke vstupu a dostali ho. „S uvedenými osobami nikdo ze společnosti Imex Group nejednal, s těmito osobami nebyl nikdy nikdo ze společnosti v kontaktu a tito pánové nikdy za přítomnosti pracovníků společnosti muniční areál ve Vrběticích nenavštívili,“ říká právní zástupce Imexu Radek Ondruš.
Jeho majitel Petr Bernatík konverzaci na téma Čepigy s Miškinem odmítl. Když ho Respekt kontaktoval v jeho ostravském sídle, patnáct minut chůze od hotelu, kde oba agenti v minulosti bydleli, sekretářka přivolala k podnikovému telefonu muže, ten si vyslechl novinářskou žádost o rozhovor a poté zavěsil.
Jestli a kdo Čepigovi s Miškinem sklad případně otevřel nebo jakou jinou cestou do něj eventuálně pronikli, policie stále prověřuje. Detektivové a státní zastupitelství pracují s tím, že k výbuchu mělo dojít až mimo české území (areál explodoval ještě jednou v prosinci), o jaké důkazy se opírají, není zřejmé. Ve hře je však i možnost, že výbuch ve Vrběticích měl nastat již během října. Vedle Gebreva odtud mohly směřovat zbraně na Ukrajinu i skrze další prostředníky.
Kdyby platila varianta s výbuchem mimo Česko, pak by zřejmě explodovalo výbušné zařízení předčasně. Je možné, že zmínění zaměstnanci Imexu Havránek s Petříkem mohli při své kontrole značení ve skladu 16. října se zásilkou nějak nešikovně manipulovat. Jejich rodiny a spolupracovníci to však po jejich smrti odmítli s tím, že šlo o experty na svoji práci. Samotné odpalovací zařízení se v totálně poničeném areálu zatím nepodařilo dohledat.
Nový impulz
Policejní vyšetřování výbuchu začalo ihned v říjnu 2014. Policejní prezidium sestavilo speciální tým vedený detektivem z tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiřím Komárkem. Zajišťování důkazů komplikovaly tisíce kusů do okolí rozmetané nevybuchlé munice, které prakticky znemožňovaly pohyb v areálu. Policie se pokoušela využít k prohledání místa činu speciálního robota, ale její práci zastavil 3. prosince druhý výbuch – specialisté na ohledání místa činu se tak do Vrbětic vrátili postupně až v roce 2016.
„Od pyrotechniků jsme dostali už v roce 2014 informaci, že ve skladu byla munice, která nemohla explodovat sama od sebe, a v podstatě vylučovali i nešťastnou náhodu. Uložená munice potřebovala silný impulz k výbuchu, mohla by jím být třeba fosforová bomba,“ říká dnes už bývalý policista Komárek, který vyšetřování vedl a později od police odešel. Podrobnosti o tehdejších policejních krocích a zjištěních nechce vzhledem ke stále běžícímu vyšetřování prozradit, ale připouští, že už tenkrát pracovali s verzí, že výbuch byl iniciován nastraženou vysoce hořlavou látkou, něco jako je napalm. Tomu odpovídaly i snímky, které pořídili hasiči po příjezdu na místo. Tak mocná exploze a její následky nemohly být podle tehdejší expertní a policejní verze způsobeny samotnou uloženou municí ani běžným požárem.
Nebýt Čepigova a Miškinova pokusu o vraždu Sergeje Skripala, sabotáž ve Vrběticích by nejspíš navždy zůstala v policejních spisech založena ad acta. Případ dostal nový impulz během roku 2020, kdy ho převzal nový vyšetřovatel. Detektiv z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) si chtěl kauzu důkladně nastudovat, a tak znovu procházel nashromážděné listiny a důkazy.
Kdyby GRU akci ve Vrběticích nepovažovala za úspěšnou, agenty by za Skripalem neposlala.
Zajímal se logicky také o všechny případné návštěvníky vrbětického areálu z doby, kdy k explozi došlo, a narazil při tom na pasové fotografie dvou mužů, kteří mu byli povědomí. A právě v ten okamžik do sebe klíčové informace zapadly. Na snímcích rozpoznal muže, kteří byli obviněni z atentátu na Skripala – důstojníky GRU Čepigu a Miškina, jejichž skutečnou identitu se předtím policii nepodařilo ověřit.
Schopnost českých bezpečnostních složek po mnoha letech věc rozplést – kromě policie se na tom podílela také kontrarozvědka BIS – vyzdvihl bývalý ředitel britské rozvědky MI6 John Sawers. „Nemělo by být překvapením, že ruské tajné služby působí po celé Evropě, a myslím, že Češi si to poskládali dohromady velice dobře. Celé to nese rukopis ruské zpravodajské operace a myslím, že Češi mají ty dva lidi, kteří se pokusili zavraždit (dvojitého agenta) Sergeje Skripala v Salisbury. Myslím, že proti nim mají pádné důkazy,“ řekl. Podle něj evropské státy vědí odhadem o pouhé desetině „agresivních“ aktivit ruských tajných služeb na svém území.
V době, kdy Vrbětice explodovaly, nastupovali Čepiga s Miškinem ve Vídni do letu společnosti Aeroflot do Moskvy. Letadlo odstartovalo 16. října dopoledne v 10.05. Velitel jednotky Averjanov a agent Ježov se týž den vrátili také do Vídně; Averjanov se měl vracet o den dříve, ale svůj let zmeškal. Novou letenku si koupil 16. října po čtvrt na sedm večer a zpět do Moskvy odletěl letem ve 22.46.
Telefonní záznamy ukazují, že až 16. října si zapnul svůj mobilní telefon, který si 13. října po přistání v Rakousku na čtyři dny vypnul. Vyšetřování vrbětického výbuchu pokračuje, v Bulharsku se zřejmě budou vyšetřovat podobné výbuchy v muničních skladech z dřívějška a zda na tom měla také podíl GRU. V mezičase česká policie vyhlásila po Čepigovi s Miškinem pátrání, v minulosti byl na ně Brity vydán evropský zatykač, který stále platí. GRU operaci svých agentů ve Vrběticích považovala za úspěšnou, o čemž svědčí jejich vyslání na další důležitou misi do Velké Británie proti Sergeji Skripalovi.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].