Česká kabina je super

Kolik rasistických vtipů a nadávek jste si na českých fotbalových hřištích musel vyslechnout?

Děti jsou krutý, takže jsem si leccos na to téma v dětství vyslechl. Ale měl jsem štěstí na dobré kamarády, když měl někdo hodně blbou narážku či říkanku, tak se mě zastali nebo jsem ji sám vrátil. Nic extrémního jsem ale nezažíval. Asi pomohlo, že jsem vyrůstal v menším městě, Velkém Meziříčí, a roli zřejmě sehrálo i to, že moji rodiče, táta jako lékař a máma jako učitelka, byli respektovaní. Mezi kamarády pak nebyla moje barva pleti tématem, nikdo ji neřešil, bralo se to tak.

A co později v dorosteneckém fotbale?

Když jsem postupoval věkovými kategoriemi, tak se od diváků ozývaly rasistické nadávky častěji, lépe než já je tehdy slýchala moje maminka. Na profesionální úrovni se pak rasistické urážky zhoršovaly. Přece jen před dětmi mají lidé ještě určitý filtr. Ale zase to nebylo, že bych rasistické nadávky slýchal na každém stadionu, postupem času jsem věděl, na kterých stadionech se mám připravit na to, že něco takového může proběhnout.

Českou ligu jste hrával v dresu Jihlavy, Slavie Praha a Liberce. Nadávali vám někdy rasisticky soupeři na hřišti?

Ne, to jsem nikdy nezažil.

A diváci?

Nechtěl bych konkrétní nadávky vyjmenovávat. Vždycky jsem to bral tak, že holt v mém případě mají fanoušci soupeřů tuhle extra munici navíc. Ale…