Editorial: Pieta na náměstí

Symboly jsou důležitou součástí našich životů. Snadno se o tom dnes může přesvědčit každý, kdo v Praze vyrazí na Staroměstské náměstí. Místo, které mimo jiné zažilo Gottwaldův nástup k moci, oslavu hokejových vítězství i předvolební agitaci Václava Klause s písní Když mi dáš pac, dnes slouží k loučení.

Když spolek Milion chvilek namaloval na dlažbu náměstí téměř 25 tisíc křížů, tedy jeden za každou oběť pandemie, zdálo se to jako dobrý happening. Vizuální zobrazení naší zbytečné ztráty. Pohled na les bílých křížků byl skutečně působivý.

Projekt ale začal žít druhým a silnějším rozměrem. Město Praha se rozhodlo kříže po jednom dni neumýt (což byla původní dohoda), a najednou se vedle křížků začaly objevovat květiny, svíčky, jména.

Občas tu můžete uprostřed prázdného náměstí potkat truchlící pár či modlící se jednotlivce. Spojení prázdného středu města obklopeného slovutnými památkami a křehké lidské bolesti jako by příznačně ilustrovalo dnešní situaci.

Je známé, že loučení je v našich životech důležitý rituál. Umožňuje v sobě uzavřít příběh, i když bolest ještě dlouho neodchází. Potřebují to příbuzní a přátelé obětí, ale v jistém ohledu celá společnost. I proto je Milionu chvilek třeba poděkovat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor