Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

Minulý týden jsem v kulturní rubrice publikoval text o složité situaci v Národní galerii (NGP). Nečekaně ji totiž opustil šéf Sbírky starého umění Marius Winzeler, který na rozloučenou poslal své čerstvé nadřízené Alicji Knast alarmující dopis, v němž popsal formu instituce velmi nevybíravými slovy. Za důvod své výpovědi sice označil zejména minulé, dočasně dosazené vedení. V mém článku ale atmosféru v NGP popsal také tak, že se v galerii i „mentální“ limity zaměňovaly za „finanční“ a nikomu se nechtělo nic dělat. Tahle věta zabolela dost zaměstnanců, kteří v galerii zůstali. Oprávněně.

Poměry v NGP jsou dlouhodobě vyhrocené. Připomeňme, že se v ní za posledních deset let vystřídalo už šest ředitelů a ředitelek, přičemž nikdo z nich ji neopouštěl s úsměvem na rtech. Už jen to nepřispívá k dobré náladě těch, kteří se v ní snaží pečovat o naše kulturní dědictví. Často to jde složitě, protože od měnícího se vedení obvykle slyší, že na jejich nápady nejsou peníze. Že letos galerie připravuje jen pět výstav, není chyba zaměstnanců, ale nastaveného systému, kdy se v NGP šetří, na čem se prostě šetřit nemá. Když se nicméně člověk ohlédne za jejími loňskými projekty, jakými byla třeba výstava Rembrandta, Medkova retrospektiva či druhá část dlouhodobé expozice Staří mistři, je obdivuhodné, co se i v takových poměrech daří zdejším odborníkům v NGP realizovat.

Co se tedy týče oné „mentální“ kapacity svých podřízených, o tu nemusí mít…