Jaro v Chropyni

Chropyně. Projížděl jsem a viděl jsem lidi, jak na kolenou prolézají parky, a místní občany, jak se ptají, s čím mohou pomoci. Je jich po trávě spousta, v parku před školou jsem jich měl hned několik. I mě se ptala paní, co jsem ztratil a že mi ráda pomůže, řekl jsem, že jsem neztratil nic, ale že hledám.

Takto surrealisticky křičí do telefonu kamarád M. Už se známe tak dlouho, že mi to brzo začíná dávat smysl. Chropyně je městečko na Moravě, u Kroměříže. M. je entomolog. Na trávnících zde žije samotářská včela Colletes cunicularius, jež vylétává právě teď a živí se pylem z kočiček. Ale o Colletes nejde, zpráva je, že se v parcích objevila Apalus bimaculatus, majka, která ještě nikdy nebyla v českých zemích zaznamenána a asi ani nemá české jméno. První nález v historii! A je jich tam hodně. Snad se sem dostala ze Slovenska, nadšeně přemýšlí M. Dodávám už v klidu, že majky jsou brouci, kteří mají složitý životní cyklus. Samičky vykladou vajíčka v blízkosti hnízd samotářských včel, larvičky, triungulini, se nějak dostanou dovnitř hnízda, pravděpodobně přichyceny na dospělých včelách, v hnízdě prožijí celý rok i následující zimu; živí se jako paraziti nastřádaným vrbovým pylem a taky nevylíhlými vajíčky včel. Další brzké jaro, třeba ještě za sněhu, imaga vylezou ven, spáří se a cyklus se opakuje.

Entomologové jsou totiž něco jako sekta a jako všichni náboženští extremisté mají na temné straně internetu svoje webové stránky, zaheslovanou…