Proč máme přísnější pravidla pro mysliveckou stráž než pro lidi, kteří pracují s dětmi  

I lidé vykonávající novinářskou profesi jsou jen – lidé. Někdy se tomu čtenáři a čtenářky zdráhají uvěřit a předpokládají, že nám z klávesnice hladce proudí jeden bezchybný text za druhým. Není tomu tak, i když naše síly jsou k tomuto cíli neustále napnuty. A nemusí jít nutně jen o věcné chyby, i když na jednu takovou tentokrát také dojde, ale také třeba o špatný odhad.

Jeden takový jsem učinila na konci února, když jsem psala o tom, jak bratři Andrew a Tristan Tate odletěli z Rumunska, kde stojí před soudem, za „trumpovskou svobodou“. Vzhledem k blízkému vztahu sourozeneckého dua k aktuální vládě Donalda Trumpa a prezidentově ochotě pardonovat svoje věrné se nezdálo pravděpodobné, že se do Evropy vrátí. Zejména pokud jejich odletu předcházely zprávy o tlaku americké strany na rumunskou vládu.

Jenže oni se vrátili tak, jak měli uloženo. Se stejnou přehlíživostí a arogancí jako obvykle, ale vrátili. Znalci jejich kauzy varují, že může jít jen o další zdržovací taktiku. „Jsem jedním z nejdůležitějších lidí na světě,“ prohlásil Andrew Tate s tím, že to je důvod, proč na něj dopadá ruka zákona.

Ta na něj ovšem dopadá proto, že je ve vážném podezření, že zákony porušuje. Další obvinění se pak vynořilo ve dnech, kdy se Tate naparoval před rumunskou policejní stanicí – jedna z jeho partnerek se obrátila na policii v Los Angeles s tím, že ji při sexu škrtil, i když s tím nesouhlasila, a v písemné konverzaci jí vulgárně nadával a vyhrožoval násilím.