Partnerka je silně navázaná na svou rodinu a já se cítím osaměle

Je mi 32 a už téměř rok žiji se svou přítelkyní. Máme pěkný vztah, rozumíme si, ale stále více mi vadí jedna věc – její silné navázání na rodinu. Chtěl bych, abychom jako pár trávili více času spolu, věnovali se společným zážitkům a cestovali, ale mám pocit, že její rodina je pro ni stále na prvním místě.

Každý víkend chce jít k rodičům nebo trávit čas se sourozenci. I přes týden s nimi hodně komunikuje, často jim různě pomáhá. Já to samozřejmě respektuji a nechci jí bránit v kontaktech s blízkými, ale cítím se při tom osaměle. Moje rodina funguje jinak – vycházíme spolu dobře, ale jsme na sobě více nezávislí. Už dlouho jsem samostatný a představoval jsem si, že když začneme žít spolu, vytvoříme si vlastní režim, vlastní rituály.

S přítelkyní jsme si o tom povídali jen okrajově. Řekla mi, že její rodina je pro ni velmi důležitá a že není připravena na tom něco měnit. Nechci její vztahy s blízkými narušovat, ale zároveň mám pocit, že pokud o tom nebudeme mluvit, budu se jen víc trápit.

Jak jí mohu vysvětlit, že bych si přál více času pro nás dva, aniž by měla pocit, že ji chci kontrolovat nebo odtrhnout od její rodiny? Jak mohu vyjádřit své potřeby tak, abych ji nezranil? Chci, aby pochopila, že ji nechci od rodiny odizolovat, jen bych byl rád, kdybychom byli víc spolu my dva a budovali si vlastní vztah.