Mikrozeleninka

Jaříčko se blíží. Co takhle zpestřit si ho zeleninkou? Protože sluníčko je zatím slaboučké a deštík jen kape, bude zatím malinká. Bude mikro. Ale bude zelená. Budou to mikrogreens. Maličké, zeleňoučké. Rostou, ale nikdy nevyrostou. Hned vám ten trendíček vysvětlíme.

Poslechne si to i babka, která zrovna provádí jarní výsev. Jako každý rok. Vždycky dá semena do truhlíku, vyrostou jí sazeničky a ty pak přesadí do záhonu. A za chvíli jsou ze sazeniček sazenice, z květáčků květáky a z kedlubniček pořádné giganty. Babka z nich uvaří kedlubnové zelí, k tomu dá pořádnou kotletu a dají si s dědkem do nosu. Tak to aspoň bylo vždycky– než nastoupily microgreens.

I teď se sazeničky nechají vyrůst v hlíně či ještě lépe v kompostu. Počká se, až jim naroste jeden děložní lístek a jeden nebo nanejvýš pár lístků pravých. Trvá to různě: u mikrokukuřice asi pět dní, čekanečka či kerblíček vyrostou za dva týdny. Jenže když vyrostou, nepřesadí se na záhonek. Ustřihnou se. A putují na sendvič, do omelety, do salátu. Strávníčci se olizují až za oušky, tahle mikrozelenina, to je chuťová bomba o síle megatuny. I taková sotva narozená červená řepa má v sobě sladkost, hořčice či koriandr peprnost, brokolice a kedlubna onu poněkud zasmrádlou brukvovitost.

A kromě toho jsou tyhle rostlinky etalonkem zdravíčka. Obsahují vitaminy C, E, K, karotenoidy a další. A v obřích dávkách – jak se to do těch trpaslíků vůbec vejde? V mladých rostlinkách červeného zelí je údajně na 100 g hmoty 150 mg céčka,…