Demoralizovaná, ale naše

Narodili se s odstupem dvou let v úplně stejný den. Dnes padesátiletý historik umění Marius Winzeler ve švýcarském Männedorfu, dnes osmačtyřicetiletá muzeoložka Alicja Knast v polské Vladislavi. Na začátku roku se oba sešli v Praze, kde měli spojit síly a jako odborníci s bohatými zahraničními zkušenostmi se pokusit znovu rozjet zpomalující motor naší Národní galerie (NGP). Jenže dosavadní šéf Sbírky starého umění Winzeler změnil názor: rozhodl se dát nastupující generální ředitelce k 1. březnu výpověď.

Potřeba nadechnout se

V dopisu, který šéfové Winzeler koncem února poslal, poměry v NGP označuje nevybíravými slovy. Podle něj jde o demoralizované „represivní prostředí“, kde kvete vzájemná nedůvěra, „aniž by bylo sledováno jasné poslání nebo konkrétní cíl“. Dnes už si Winzeler v pronajatém dejvickém bytě dělá místo na knihy odnesené z vyklizené galerijní kanceláře. Na uvítanou zdůrazňuje, že ačkoli se to tak z jeho dopisu nemusí zdát, z NGP neodchází ve zlém, nové ředitelce drží palce a věří, že zrovna ona má „energii a jasnou představu“, co se dá s galerií dělat, aby zase začala fungovat. Proč tedy opouští jednu z klíčových pozic, z níž se dal chod NGP ovlivňovat?

Historika, který si během své pětileté štace v NGP stačil výborně osvojit češtinu (a nadále zůstává v Česku), prý vyčerpalo věčné politikaření, jež provoz galerie ochromuje. Do NGP ho v roce 2016 přivedl její tehdejší šéf Jiří Fajt. Winzelerovi se záhy podařila nevídaná věc: vdechl svěží život…