Slepice, vejce a terorismus

Málokdo umí urážet tak sofistikovaně jako francouzský intelektuál. A pro dva nejvěhlasnější evropské experty na islamismus to platí dvojnásob. „Je to Rastignac!“ napsal Olivier Roy o svém kolegovi Gillesi Kepelovi s odkazem na antihrdinu Balzacových románů, jenž touží po blízkosti mocných a slávě. „Není to myslitel ani filozof. Neumí se s nikým normálně bavit,“ nadával jindy. A stejně tak si i Kepel sundá profesorské rukavičky, jakmile přijde řeč na Roye. „Je to myšlenkový lenoch, ignorant, negramot,“ říká novinářům. „Chcete o něm mluvit? Vždyť jsem ho zničil,“ prohlašuje. A často mezi řečí utrousí oblíbený úder na Royův intelektuální solár: „Ani neumí arabsky.“

Dlouhodobá vzájemná nevraživost pramení z toho, že Roy a Kepel mají protichůdné odpovědi na jednu z velkých otázek současnosti: Proč muži a ženy, kteří vyrostli ve svobodné Evropě, zabíjejí za pokřiku „Alláhu akbar“ své spoluobčany? Řečeno jejich vlastními bonmoty: podle Roye je teror výsledkem „islamizace radikalismu“, kdy mladí dezorientovaní jedinci jen hledají, skrze co svou frustraci vybít. Podle Kepela je to přesně naopak – příčinou je „radikalizace islámu“, teror tedy úzce souvisí s vývojem islámu v evropských městech. Co může vypadat jako teoretické cvičení, ovlivňuje praktickou politiku tak těsně jako málokterá intelektuální debata.

Punk a manifesty

Životopisy jednasedmdesátiletého Oliviera Roye a o šest let mladšího Gillese Kepela v…