Svobodná vůle souvisí s dýcháním

Svým způsobem to byl fenomenální úspěch. Jeden experiment ze šedesátých let otřásl starou filozofickou diskusí o tom, zda existuje něco jako lidská svobodná vůle, a na nějaký čas silně etabloval názor, že nejspíš ne. Pokusy dvou německých neurovědců, na něž později navázal slavnější Američan, tehdy přinesly poznání, že v lidském mozku se „něco děje“ ještě chvilku před tím, než se k něčemu vědomě rozhodneme – třeba že vyplejeme zahrádku nebo si přečteme nový Respekt.

Ono „něco“ pak zrodilo interpretaci, že náš řídící orgán ví, co udělá, už chvíli před námi a představa svobodného rozhodování je tak pouhou iluzí. Ve skutečnosti, říkali stoupenci nového pohledu, jednáme v podstatě automaticky vedeni mechanickými procesy svých neuronových sítí.

Výzkumy posledních let ovšem celkem přesvědčivě ukazují, že tenhle argument se nejspíš opírá o špatný výklad záznamů ze zobrazovacích přístrojů. A jedna úplně čerstvá studie pak naznačuje nový směr, kudy se v pátrání po existenci svobodné vůle vydat.

Křivka robota

Zmíněný experiment probíhal v laboratoři Freiburské univerzity v roce 1964 a z hlediska sběru dat šlo rozhodně o solidní práci. Desítky dobrovolníků sem docházely po několik měsíců a se snímači EEG na hlavě stále dokola mačkaly pokusné tlačítko, kdykoli se jim zachtělo. Ze získaných záznamů pak autoři sestavili průměrný obraz toho, jak na úrovni mozkové aktivity vypadá proces svobodného rozhodování. Jejich zjištění – křivka ve tvaru hory – způsobilo ve vědě…