Test na tanec

Budím se s velkou nejistotou, neboť mě čeká test. Ale nikoli na covid-19, nýbrž test, jehož úspěšné zvládnutí by mi mělo zajistit práci na pět týdnů. Práci choreografickou. Tentokrát by se však nejednalo o běžné choreografování, ale o zcela nový způsob choreografické tvorby on-line. A právě dnešní test by měl ověřit, zda je něco takového vůbec možné. A nemá jít jen o to, jestli toho budu schopen já. Otestovat se musí současně i tanečníci v Göteborgu, kde už jsem vlastně měl čtrnáct dní být. Tři mé lety už byly zrušeny. Namísto čtvrté letenky přišla nabídka testu.

Na voňavý čerstvý rohlík z pekárny nemám chuť, snídani odbývám jen sladkou kávou a jdu se rozcvičit. Po padesáti minutách je tělo už připravené. Teď ještě upravit prostor, aby nic nepřekáželo. Mám k dispozici dvakrát dva metry mezi psacím stolem a knihovnou. Víc se pro mě v plně obsazeném bytě za nouzového stavu nenajde. Zapínám počítač, zkouším mikrofon, kameru, překontroluji vybranou hudbu i své poznámky. A čekám na připojení. Jsem zvědavý, co bude.

Po úspěšném propojení přes Zoom se dostávám na taneční sál. Tam už stojí hezky v rozestupech první skupina tanečníků. Je jich sedm. Druhá skupina přijde na řadu až odpoledne. Setkat by se měly, dopadne-li test pozitivně, někdy před premiérou na jevišti. Tak to nějak prý vyplývá z aktuálního švédského nařízení. Buď se patnáct tanečníků rozdělí do dvou skupin a zkoušky budou moci probíhat, anebo se představení nebude moci vůbec nastudovat. Po rychlém seznámení s…