Tohle není poslední Prašina

Hned na konci druhé knihy bylo zřejmé, že hlavní hrdinové En a Jirka se musí ještě vrátit na tajemnou pražskou Prašinu, kde nefunguje elektřina ani mobilní signál. Nevyřízené účty mají jak s tamními fanatickými obyvateli zvanými Krchlebané, tak mezi sebou. Jirka už nevěří svému nejlepšímu příteli Tondovi, který je zradil, a En nevěří Jirkovi, protože chtěl vypnout stroj způsobující temnotu a izolovanost podivné čtvrti. Vztahy jsou rozbité na padrť a střepy, které zatím sebrali, slepili jen v nové pokřivené vazby. Hrdinové stihli s trilogií vyrůst, teď je jim čtrnáct a najednou jsou si přes (nebo právě pro) všechno prožité cizí. Sama Prašina se pak z neznámé přes obávanou stala v posledním díle nechtěnou: Pražané manipulovaní podnikatelem s politickými ambicemi Klementem Hroudou napadají tamní obyvatele a touží po jejím brutálním zániku.

Očekávaný závěr úspěšné trilogie pro děti (i jejich rodiče) má podtitul Bílá komnata a Vojtěchu Matochovi se od prvních vět znovu v pádném filmovém jazyce daří vzbuzovat neodbytnou zvědavost. En mizí hned v úvodní kapitole a Jirkovi (překvapivě v doprovodu Tondy) běží čas na její záchranu. Opět je to Jirka, kdo je watsonovským vypravěčem a partnerem analytické En, která nikdy neztrácí hlavu. A tak se o dívčině vnitřním boji a hledání vlastní identity čtenář spíše domýšlí – stejně jako Jirka, který se ji snaží pochopit. Vyprávění nabírá na akci i atmosféře, napětí s každou stránkou vzrůstá a hrdinové jsou nuceni nahlédnout svůj…