Tančit k novým potěšením

Před lety se ho skeptický novinář ptal, jak by někoho přesvědčil k ekologickému chování. Morton odpověděl otázkou, jestli má dotyčný kočku a rád ji hladí. A po kladné odpovědi dodal: „Vidíte, máte bezdůvodný, přitom blízký vztah s ne-lidskou bytostí. Už tím se chováte ekologicky.“ Novináři se to nelíbilo, žít ekologicky přece znamená chovat se jako asketický mnich. Přesně to je však jedním z hlavních záměrů Timothyho Mortona: nepřesvědčovat, ale nadchnout čtenáře pro to, že ekologicky už žijí. Možná to sami jen ještě nevědí – a možná by se té myšlence bránili.

K jejímu přijetí je potřeba otřást po staletí zakořeněnými přesvědčeními. Jedním z nich je to, že jsme schopni pohlížet na přírodu a svět z odstupu. Z neutrálně vyděleného místa „mimo“, odkud lze s rozvahou řídit planetu. Environmentální krize totiž přinesla žité poznání, že mezi lidstvem a přírodou neexistuje dělicí čára. Nyní z téhle iluze procitáme a způsobuje to v jednom extrému tvrdohlavé popírání klimatické změny, a v druhém naopak pocity paniky, bezmoci a smutku popisované jako environmentální žal. Obojí je důkazem, že lidstvo zažívá trauma.

Timothy Morton zasvětil takřka veškeré své filozofické hledání tomu, jak ono trauma překonat a začít myslet skutečně ekologicky: nedělat rozdíly mezi člověkem a přírodou a posunout se tak k radostnějším emocím. Jeho početné knihy plné imaginace, efektních metafor, výstižných zkratek a popkulturních citací si našly publikum, které o filozofickou literaturu obvykle…