Tak teď už bude lépe?

Na Moldavsko je snadné zapomenout. Malá země vklíněná mezi Rumunsko a Ukrajinu drží jen jedno jasné prvenství – je nejchudší v Evropě. Její východní část je roky okupovaná Ruskem. Čtvrtina občanů žije a vydělává v zahraničí. Milovníkům politiky ale tato země v posledních třech letech nabízí spoustu vzrušujících a nečekaných zvratů a překvapení. To poslední se odehrálo teď druhou listopadovou neděli, kdy se prezidentkou po přesvědčivém vítězství stala Maia Sandu, hlavní představitelka tamních prozápadních liberálů. Svou funkci neobhájil proruský kandidát Igor Dodon. Moldavané, kteří po rozpadu Sovětského svazu už třicet let čekají, kdy konečně „bude lépe“, mají před sebou další šanci.

Já s tím nesouvisím

Ekonomka Sandu (48) v mezinárodním tisku vyvolala kvůli elegantnímu zjevu a slibům nového začátku srovnání se slovenskou kolegyní Zuzanou Čaputovou a ukrajinským sousedem Volodymyrem Zelenským. Srovnání nejsou přesná, Sandu není politický nováček, ale už pár let důležitá hráčka moldavské politické scény. V roce 2016 kandidovala na prezidentku – prohrála s Dodonem ve volbách, které budily podezření z podvodů. Loni byla krátce premiérkou – po vítězství v parlamentních volbách, ale v bolestné koalici s Dodonovými socialisty, politickým protipólem její vlastní Strany akce a solidarity, vydržela jen pět měsíců.

Nyní je to poprvé, kdy má Sandu (a její liberální strana) kus reálné moci bez velkých omezení. Moldavsko není prezidentská republika, ale silná prezidentka…