Jak se vyvolávají euroduchové

„Lídři EU se ve virtuální místnosti zkázy připravili na prosincový sled katastrof.“ Dobře, dobře, evropský server Politico to tentokrát trochu přehnal s expresivností. Text, který titulek uvozoval, ale docela civilně mířil k jádru pudla. K tomu, že v on-line prostředí se nejhůř řeší ty nejtěžší věci, a protože jich po minulém týdnu v Evropě přibylo (Poláci a Maďaři zablokovali jednání o rozpočtu, Bulhaři zablokovali přístupové rozhovory Severní Makedonie, přiblížil se tvrdý brexit…), prosincový summit lídrů Unie, který se má konat fyzicky v Bruselu, bude sérií řešení jednoho nepříjemného problému za druhým, „sledem katastrof“.

Zdá se, že počíná opadat nadšení šéfů států a vlád, a nejen jich, pro home office a politiku po síti. Zpočátku si užívali pohodlnost domovských kanceláří i během summitů a možnosti se „vypnout“, pokud se diskuse táhla a oni potřebovali vyřizovat jiné věci. Objevovali zajímavé pozadí za hlavami svých protějšků a žertovali, že schůzka, kde se někdo neustále ztrácí, jiný pořád objevuje a padají věty typu „Micheli, jsi tu s námi?“ nebo „Mette, nevidíme tě, ale slyšíme“, připomíná spíš hodinku vyvolávání duchů než pokus o vážnou debatu.

Absence debaty tváří v tvář zjevně už začíná vadit. Europoslanci tlačí na svého šéfa, aby svolal fyzickou schůzi parlamentu, jakmile to bude možné. Němečtí vyjednavači coby nynější předsedové EU pak stojí o to, aby se na prosinec zamluvilo několik bruselských hotelů a bylo dost prostoru osobně, bez virtuálních očí a…