Jak dlouho ještě?

Dobrých zpráv o vakcíně přibývá, nemocných v Česku naopak ubývá. Je snadné uvěřit, že jsme z nejhoršího venku. Zvlášť když tolik uvěřit chceme, protože život s koronavirem už je opravdu únavný.

Tak snadné to ale nebude. Napoprvé jsme táhli za jeden provaz a obstáli, byť – jak se zpětně ukázalo – na jaře to bylo za cenu zbytečně velkých restrikcí a škod. Napodruhé jsme totálně selhali, a tak přišly další škody a sedm tisíc mrtvých. Chybami se člověk učí, dokážeme tedy napotřetí uspět?

Jistou naději dává nový systém PES. Máme tabulku a z ní vidíme, co nás dál čeká. Pokud vláda tento režim svými častými zásahy úplně neztrapní, skončí překřikování, kdo má příště dostat úlevu dřív – a kdo naopak v případě zhoršení ponese tíhu restrikcí. To zní rozumně, i když obsah tabulky není moc spravedlivý. Malí prodejci musí přihlížet, jak velcí otevírají. Továrny nebo doly běží i v době největšího rizika, vláda je navzdory doporučení expertů hájí.

Experti, za které se politici při obhajobě tabulky PES schovávají, radí myslet i na jiné věci. Hlavně co nejvíc testovat. Šetřit na testech považují za velkou chybu, asi jako škudlit na výměně žárovky a jet s autem po dálnici bez světel. Otevírají se školy, že bychom tedy testovali učitele? Podle ministra zdravotnictví je to nereálné. Zapadl i vládní slib motivovat k testování firmy. Jsou tu také pochyby kolem nákupu rychlých testů pro domovy seniorů, kde není jasné, zda stát zvolil ty nejlepší a jak je vybíral.

Mají-li počty…