Společně to zvládneme! A co je společně?

Už od jara často slýcháme slogan „společně to zvládneme“. Používají ho politici, různé instituce, jednotlivci, Pražané ho mohou pravidelně slyšet při jízdě metrem. Otázkou ale zůstává, co ono „společně“ vlastně znamená.

Jistě, cílem je sdělit, že zvládnutí pandemie koronaviru přesahuje kapacity jednotlivců a přitom na postoji každého z nás záleží. Když budeme nosit roušky a chovat se zodpovědně, pomůžeme tlumit šíření nákazy. Ve slově „společně“ se ale logicky ukrývá i očekávání, že náklady by neměly ležet jen na nás. Co tedy ti ostatní? A především, co ti, kteří řídí zemi?

Češi nejsou zvyklí na dokonalé řízení státu. Proto mají docela velkou míru pochopení a až tolerance k různým přehmatům a nedostatkům. Koronavirus je navíc tak komplexní problém, že je nutné tolerovat jistou míru chaosu při přijímání opatření. Nicméně přístup české vlády postupně vyčerpal všechny rezervy smířlivosti, dnes už vyvolává jen ohromení a do jisté míry i lhostejnost.

Při debatě s lidmi to člověk slýchá stále častěji: Vláda tak často mění svá rozhodnutí, hádá se v přímém přenosu, není schopná zasáhnout tam, kde má, a neprojevuje sounáležitost, že mezi lidmi ještě více sílí strach, že jsou na krizovou situaci sami. Ztrácí se nejen pocit, že zemi někdo vede, ale i to, že za rozhodování nese odpovědnost. Každý se na něco vymlouvá, což logicky vyvolává dojem, že pokud politici necítí obavu z politické odpovědnosti, dovolí si udělat cokoli.

Po rozhovoru se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou nám do redakce chodilo mnoho reakcí, které se nesly v duchu: Proč takhle nemluví nikdo z českých politických reprezentantů k nám? Tedy s empatií a nehraným zájmem o naše osudy? Podle mě je ale potíž spíše v tom, že současným politickým špičkám by to nikdo nevěřil. Některé projevy Andreje Babiše nejsou špatné, ale v jeho ústech se všechna slova mění v prázdné fráze.

Frustrace a agresivita ve společnosti proto dramaticky rostou. Vyjmenovávání údajných kolaborantů a zrádců národa z řad lékařů a vědců, kteří varují před koronavirem, jež zaznělo na demonstraci odpůrců epidemiologických opatření 17. listopadu na Václavském náměstí, je pouze nechutnou tečkou.

Uvidíme, jestli se kromě koronaviru dokážeme vypořádat i s virem, který ničí zdejší vztahy. A jak to přežije stát, respektive náš vztah a důvěra k němu. Ano, jsme v tom společně a jen společně to zvládneme, ale bez schopných lídrů v čele státu je to mnohem těžší.

Chvíli po dopsání tohoto textu Úřad vlády na Twitteru napsal: „Od pondělí se budou moci konat koncerty a další hudební, divadelní, filmová a jiná umělecká představení, ovšem výhradně bez přítomnosti diváků.“ Bez diváků? Efektivnější by bylo vládnout bez vlády.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor