Cesta je jinde než v pálení mostů

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Asi pštros. Strká hlavu do písku. To je v Česku poměrně oblíbený sport.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

První zvolení Miloše Zemana prezidentem. Velmi těsně po něm proběhla shodou okolností má výstava Umění zabíjet o masakrech Němců v roce 1945 a já se díky tomu, jaká smršť následkem účelově rozjitřených emocí po prezidentské volbě následovala, naučil neutíkat, postavit se davu a vysvětlovat. Byla to má první taková zkušenost. Jsem za ni vděčný.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Když byl u nás ve Stříbře na politickém mítinku Jan Ruml. Chodil jsem tehdy na základku, nic jsem o něm nevěděl, ale znal jsem ho z televize. Postával jsem tam s památníčkem, dokud jsem se k němu neprobojoval a on se mi nepodepsal. A protože se mi podepsal, stal se nadlouho mým nejoblíbenějším politikem.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Nebylo to kvůli politice jako takové, ale plakal jsem, když zemřel Václav Havel. Jednak kvůli jeho osobnosti samotné, jednak kvůli politice slušnosti, která s ním do určité míry odešla. Je to už možná takové klišé, ale je to tak. Kvůli politice obecně nepláču. Spíš někdy pociťuji zoufalství a demotivaci.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Žij a…