Vesnice uprostřed Prahy

Začouzené zbytky krbu, trosky dlažby, stopy po původním nátěru pokojů, kachličkami pokrytá stěna končící člověku náhle u pasu – nic víc tu po dvě stě let starých domech nezbylo. Veronika Palečková se ani nesnaží předstírat, že ji pohled na obnažené ruiny někdejší romantické oázy kousek od centra Prahy nedojímá. Palečková žije v těsném sousedství bývalé dělnické osady Buďánka na kopci nad pražským Smíchovem od šedesátých let, kdy se sem s ní jako malou přestěhovala maminka. Z okna svého bytu tak mohla v posledních desetiletích sledovat, jak se kolonie malých domků sevřených do husté zástavby postupně rozpadá. Až se dostala do dnešního stadia, kdy z ní zůstalo jen pár solitérních staveb vzdorujících z posledních sil osudu, který tu potkal ostatní domy.

Nebýt paní Palečkové a jejích přátel, mohlo být ještě hůř. Praha 5 areál zapsaný jako vesnická památková zóna pronajala před čtrnácti lety developerovi, který ho chtěl srovnat se zemí a postavit místo něj nové bytovky. Díky tlaku občanského sdružení z plánů naštěstí sešlo, smlouvu město vypovědělo a nyní má s Buďánkami jiný záměr. Ze zrekonstruované a nově zastavěné osady se má stát jakýsi „ostrov ve městě“ s obchody, kavárnami, sociálními a kulturními zařízeními fungujícími na komunitním – či jak místní říkají „vesnickém“ – modelu.

Jak už to tak ale bývá, i v případě Buďánek se momentálně ukazuje, že i na sebelepším úmyslu je nutné se nejdřív hlavně společně dohodnout.

Jak zvrátit degradaci

Osada Buďánka…