Kultura, kterou jsme neviděli

Klidně přiznávám, že je to i naše chyba. Nedokázali jsme o sobě dát vědět,“ říká Štěpán Kubišta. Předseda Asociace nezávislých divadel ČR, ředitel pražského prostoru Jatka78 a také spoluzakladatel pražského hudebního klubu Fuchs2 mluví nejen za nezávislá divadla, ale de facto za celou nezávislou kulturní scénu, o jejíž existenci se do doby, než udeřila pandemie, stát takřka nezajímal a ona necítila potřebu sebe sama definovat.

Důsledkem je nejen chaos a nevyčerpané peníze z první vlny programu Covid kultura I ministerstva průmyslu a obchodu, který běžel do konce září. Ukázalo se, že stát se možná dokáže postarat o instituce, jichž je zřizovatelem – ty záchranná síť umí podchytit, ale dostat peníze do terénu za umělci, kteří dělají živou kulturu – často s minimálním profitem – už neumí. I na nezávislé scéně jsou ale peníze zoufale potřeba.

Současná situace naplno obnažila jeden letitý a hluboký rozpor. Češi obecně netuší skoro nic o tom, jak je zdejší kultura organizována a kdo všechno v tomto oboru pracuje. Na program Covid kultura I bylo vyčleněno 900 milionů, lidé z praxe z nich však viděli minimum a vyčerpala se zhruba sedmina. Je to logické: státní úřady neznají „mapu“ živé kultury. Jasněji mají v kinematografii, ale i tady krize odhaluje limity.

Být uvnitř systému

V Česku dnes prakticky nikdo není schopen odpovědět na zcela základní…