Má smysl se ozvat

Čekají nás volby a jeden povzdech během nich bude bezpochyby slyšet, protože je slyšet pokaždé. Totiž že nemá cenu k nim chodit ani se nějak jinak občansky angažovat, protože „ti nahoře“ si to stejně udělají, jak chtějí. Těsně před volbami ovšem dostáváme lekci, jak lze „těm nahoře“ dát najevo nesouhlas a běh věcí reálně ovlivnit.

Jak psal i Respekt, na počátku září poslal ministr školství Robert Plaga (ANO) do připomínkového řízení vyhlášku zásadně měnící pravidla pro inkluzivní vzdělávání. Udělal to v tichosti, zřejmě předvídal, co bude následovat. A předvídal správně. Proti plánované změně pravidel, podle nichž by o nárok na asistenta a další formy pomoci garantované zákonem přišly děti tělesně handicapované, děti se specifickými poruchami učení či s psychiatrickým onemocněním, děti sociálně znevýhodněné nebo cizinci, se zvedla masivní vlna odporu. Neozvala se jen Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, ale také učitelské asociace, ředitelé a ředitelky škol, organizace sdružující a podporující lidi s různými druhy onemocnění či konkrétní rodiče. Unisono varovali před následky, jaké takový krok bude pro děti i pro společnost jako celek mít. Jak říká pirátský místopředseda sněmovního školského výboru Lukáš Bartoň: „Nepamatuji si jiné školské téma, u něhož by byl tak univerzální odpor, jako byl proti této vyhlášce.“

A odpor přinesl své ovoce. Minulý týden na jednání sněmovního podvýboru pro regionální školství oznámil Plagův náměstek Karel Kovář, že…