Jarosław Kaczyński se vrací na pódium

Šéf polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński je zkušený politik, a tak ví, že se voličům musí vyhýbat. Má za sebou krátkou premiérskou zkušenost z počátku století, která dopadla špatně, stejně jako následující – kdykoli se postavil do čela kandidátky, strana prohrála. Mozek a nezpochybnitelný lídr PiS proto před sebe v posledních letech stavěl voličsky lákavější kolegy. Premiérkou byla velmi oblíbená Beata Szydło, nyní je jím seriózní Mateusz Morawiecki.

Výsledkem je nezvyklá situace, kdy má země vládu, ale všechna podstatná (i nepodstatná) rozhodnutí činí řadový poslanec Kaczyński. Přičemž odpovědnost za ně nesou ministři, jeho straničtí podřízení. Doposud tenhle model fungoval dobře, PiS pohodlně vyhrála dvoje parlamentní volby. Ale to teď s největší pravděpodobností končí. Polsko dva týdny zažívalo vládní krizi, kdy hrozilo, že se konzervativní koaliční blok rozpadne. A jedním z dohodnutých řešení je Kaczyńského vstup do kabinetu na pozici vicepremiéra.

Jdu, nemohu jinak

Spor se ve vládě vedl o dva zákony. Jeden zbavuje činitele státu právní odpovědnosti za jejich kroky v době jarní pandemické nouze, druhý zakazuje farmy na kožešinová zvířata, což je v Polsku rozšířený byznys. Oba prosazovala PiS, ale malý a silně konzervativní koaliční partner Solidární Polsko se v obou případech vzepřel. A bez jeho devatenácti poslaneckých hlasů zákony nemohly projít. Stejně jako bez nich nemůže fungovat celá vláda.

Pozorovatelé se přitom shodují, že odpor k oběma zákonům je jen zástupný důvod. Podle analytiků je hlavní příčinou touha šéfa Solidárního Polska Zbigniewa Ziobra, ministra spravedlnosti a generálního prokurátora v jednom, po větším vlivu na chod země. Jeho ambice nekrotí fakt, že o koalici jde jen formálně. Solidární Polsko i druhý koaliční partner, uskupení Dohoda, jsou satelitní strany, které samy o sobě neobstojí. Ziobro je tahounem takzvané justiční reformy, která v praxi znamená podřízení soudní moci politikům a kvůli níž vede Evropská komise s Polskem kárné řízení pro podrývání právního státu. Netají se přáním být polským premiérem – byť podle průzkumů veřejného mínění ho s ním sdílí jedno procento Poláků – ani svým nepřátelstvím k současnému předsedovi vlády Morawieckému. Toho se mimochodem týká i zákon o beztrestnosti. Vláda do poslední chvíle trvala na tom, že přes vrcholící epidemii uspořádá květnové prezidentské volby. Než ustoupila argumentům lékařů i odporu veřejnosti, vyhodila oknem v přepočtu stovky milionů korun z veřejných peněz.

Ještě na počátku minulého týdne vypadala krize vážně, vysocí činitelé PiS mluvili o tom, že „koalice neexistuje“ a Ziobrovi poslanci si mají „pakovat stolky“. Rozpad vlády je ovšem nevýhodný pro všechny. Předčasné volby jsou velký risk a PiS se do menšinové vlády v době pandemie nechce. Už koncem týdne byl tak spor podle všeho zažehnán. Jedním z výsledků je oslabení pozice premiéra Morawieckého, kterému musí do vlády přijít na pomoc sám předseda Kaczyński. Předseda kabinetu přitom platí za zastánce umírněnějšího kurzu, především co se týče vztahů s unijními sousedy. Vládní přeskupování může změnit evropskou politiku Polska směrem k větší konfrontaci.

Zadruhé předseda Kaczyński dostává skutečnou vládní odpovědnost. Podle dohod pro něj zákon vytvoří novou pozici vicepremiéra s právem dozoru nad vnitrem, obranou a právě Ziobrovou spravedlností. Politologové se shodují, že pro polskou politickou kulturu je to dobře. Skončil by stav, kdy důležitá rozhodnutí padají ve stranických kancelářích PiS v ulici Nowogrodzká, kousek od varšavského centra. Zda bude návrat předsedy do vlády po více než deseti letech svědčit i jeho straně PiS a její voličské oblibě, to je ovšem otázka.