Rozhodl jsem se, že si půjčím žebřík. Rozhodnutí nebylo tak jednoduché, jak by se zdálo. Všemi silami jsem se snažil, abych svůj problém vyřešil bez pomoci nájemníků. Důkladně jsem se rozhlédl po celých těch dvaceti šesti čtverečních metrech, jaké předměty bych mohl naskládat na sebe, abych dosáhl na strop a abych si pokud možno nezlámal žádnou kost, ale řešení jsem nenacházel, prostor o dvaceti šesti metrech neposkytuje takovou jistotu jako skutečný byt, kde se dá všechno vyřešit. V normálním bytě se neobjeví takový problém, na který by člověk nenašel řešení, protože v normálních bytech se dá žít normální život, který nazýváme normálním právě proto, jelikož jej vymysleli tak a k tomu, aby člověk mohl všechno vyřešit, v normálním bytě přesně víme počet problémů, které se můžou vyskytnout, pro něž jsme už dříve zajistili stejný počet předmětů vhodných pro vyřešení těchto problémů. Máme žehlicí prkno, stoličku, vysavač, šroubovák, kladivo, žebřík, v takovém bytě člověk může začít hledat, když má pocit, že mu něco chybí, dokáže prožít zážitek z hledání a z nalezení, pátrá v minulosti, potkává se se vzpomínkami a znovu se seznamuje, je překvapen a objevuje, rozpláče se nebo na několik okamžiků září takovou radostí, že zapomene i na svůj cíl. Vím to, protože i já jsem žil v bytě, dost jsem se tam napátral, našplhal a napakoval, potom jsem bydlel v různých garsonkách, bral jsem si s sebou zbytečné a užitečné věci, ty, které se později staly zbytečnými, i ty, které se později staly…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu