Nuceně za velkou řeku

Divoši již nebudou znečišťovat svojí přítomností naši půdu, znělo Alabamou a Georgií ve druhé polovině třicátých let 19. století. V lesích a bažinách pronásledovaly místní milice původní obyvatele z kmene Kríků. Lovili je jako „divou zvěř“, hledali podle krvavých stop a nezřídka mrtvole usekli hlavu, již pak nosili jako trofej na hlavních svých pušek. Kríkské matky své děti raději zabíjely a pak páchaly sebevraždu. Těmito krvavými scénami vrcholilo nucené přesídlování téměř 100 tisíc příslušníků indiánských kmenů z jihovýchodní části tehdejších USA do nově vytvořených teritorií na západ od řeky Mississippi. Podle historika Claudia Saunta jde o zapomenutou, leč nedílnou součást historie evropského kolonialismu a násilného přesídlování etnik s typickými znaky etnických čistek a genocid 20. století.

Nositelé „vyšší kultury“

Již od 17. století narážel příval evropské modernity na komunity původních obyvatel, kteří dosud žili v odlišném společenském uspořádání i duchovním univerzu. Čoktové na území dnešního jihovýchodního Mississippi se nejprve proti expandujícím Angličanům spojili s Francouzi a po jejich porážce v sedmileté válce (1756–1763) si z jejich území začal ukusovat rodící se americký stát. Čikasavové žili na severu Mississippi a Alabamy a postupně se poměrně úspěšně asimilovali do americké osídlenecké kultury. Mluvili anglicky, nosili evropské oděvy, nezřídka konvertovali ke křesťanství. Čerokíové kontrolovali území u Appalačských hor na území dnešní Georgie,…