Předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi by měl někdo (jeho poradci?) říct, aby se nedíval do země, když mluví. Nepatrně tím totiž ubírá váze svých slov a to je škoda. To, co říká, se totiž ukazuje pro Česko a jeho obyvatele jako nanejvýš důležité.
Nikdo, ani svého času Havel s Klausem, ani později Klaus se Zemanem, nedominoval zdejší politice tolik, jako teď dominují Miloš Zeman s Andrejem Babišem. Oba mají velkou podporu voličů. Babiš drží v rukou exekutivu a Poslaneckou sněmovnu. Zeman drží Babišovu vládní menšinu a do značné míry diriguje komunisty a okamurovce. Sociální demokraté bojují o přežití, bojí se silného Zemana, takže se nechají dirigovat také. Navíc Babiš ovládá podstatnou část médií a ekonomiky a oba se Zemanem vtiskují českému diskurzu témata či nálady – vnější ohrožení, nedůvěru k Západu, lhostejnost k partnerům, zhlížení se v autoritářských režimech a přesvědčení, že účel světí prostředky.
Síla tandemu Zeman-Babiš je tak velká, že zbytek politické scény působil, že nemá šanci do chodu státu vážněji promluvit. Najednou se však stala nečekaná věc – v mocenském monolitu se objevila trhlina. Neprojevila se tím, na co mnozí úpěnlivě čekají, tedy poklesem preferencí Babišova ANO v předvolebních průzkumech. Tu „trhlinu“ má na svědomí kuráž a pevnost postojů zmíněného Miloše Vystrčila. A přitom stačilo poměrně málo: srovnat si zásady, které už z české politiky zdánlivě mizely za obzorem.
Vystrčil je produktem komunální politiky v dobrém slova smyslu – v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu