Historie před soudem

Socha Winstona Churchilla stojící v Praze naproti Vysoké škole ekonomické je svého druhu raritou: po nedávném odstranění maršála Ivana Koněva zbyl z postav světové moderní historie v českém hlavním městě jen britský premiér.

Nejen v Praze, ale i jinde v Čechách a na Moravě se sochy postavám nedávných dějin téměř nestaví a legendární britský politik byl chvályhodnou výjimkou. Všichni, kdo zažili devadesátá léta, tomu zřejmě rozumějí, jiní možná uvítají krátké vysvětlení. Socha Winstona Churchilla se ocitla v Praze na Žižkově v roce 1999 a byla odrazem tehdejší politické nálady. Pořízení sochy (tři miliony korun) zaplatila Komerční banka a nadace založená radnicí v Praze 3, kde tehdy vládla ODS. Navíc prostor před Vysokou školou ekonomickou dostal o několik let dříve – za slavnostní účasti prezidenta Václava Havla a britské premiérky Margaret Thatcher – jméno náměstí Winstona Churchilla.

Při odhalení sochy asistoval předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus a opět přiletěla Thatcher. O důvodech, proč Churchill ano a proč ne, se nedebatovalo, šlo o výraz obdivu, který vůči britské demokracii a její liberální tržní ekonomice od začátku devadesátých let projevovali tehdy dominující pravicoví politici v čele s Klausem. O Churchillových negativních stránkách se nemluvilo vůbec a nikde se ani neprobíralo, že by se něco takového mělo při stavbě pomníků dělat.

Teď jsme o dvacet let dál a situace je výrazně jiná. Churchill už prošel prvním sítem kritiky. Pokud se budeme spoléhat na archivní službu Newton, tak první výrazná kritika Churchilla se u nás objevila na blogu bohumínského překladatele Aleše Drobka v roce 2010. Tam se psalo o Churchillově temném podílu na hladomoru v Bengálsku, kde podle dostupných informací Churchill jako premiér koloniální správy dlouho odmítal schválit pro hladovějící přísun potravin z jiných částí Indie, kde hladomor nebyl. Churchillovi zastánci později argumentovali, že byla válka a britský premiér se snažil šetřit síly (a potraviny) na porážku Německa a Japonska. Churchill se tehdy navíc projevil jako obstojný cynik, když za viníka hladomoru veřejně označil fakt, že „se Indové množí jako králíci“.

Podobných výroků má ale ikonický premiér na kontě víc. V roce 1937 poznamenal k zabíjení amerických indiánů, že „byli jednoduše nahrazeni silnější, vyspělejší a moudřejší rasou“. V Keni, kde Britové také vládli, hájil Churchill přesvědčení, že tamní nejúrodnější vrchovina má být vyhrazena bílým osadníkům, a schválil odsun místních kmenů. Když se domorodci vzbouřili, britští vojáci je zavřeli do internačních táborů, které později Churchillovi kritici označovali za britské gulagy (jedním z nich prošel i dědeček Baracka Obamy).

Později psal u nás obšírněji o bengálském hladomoru už jen rozvojový pracovník a známý levicový aktivista Tomáš Tožička, jinak si nikdo s Churchillem veřejně hlavu nelámal. Z uvedeného výčtu je patrné, že nekritický obdiv, který zde zejména pravicoví politici k této postavě stále projevují, vyjadřuje neznalost, případně dost selektivní nakládání s fakty. To samozřejmě neznamená, že by tady Churchill, muž obrovských zásluh na porážce nacismu, nemohl mít pomník. Zároveň je však třeba se připravit na to, co se stalo minulý týden v noci ze středy na čtvrtek, kdy na pražskou sochu pod politikovo jméno nastříkal někdo červený nápis „byl rasista“ a heslo „Black Lives Matter“. Šlo o zjevnou návaznost na události v Londýně, kde socha stejné osobnosti dostala tentýž nápis už v pondělí.

Pražský nápis byl hned druhý den snadno odstraněn (náklady na čištění se podle radnice počítají na stokoruny) a tím tuzemská Churchillova aféra v podstatě skončila. Podle slov starosty třetí městské části Jiřího Ptáčka (TOP 09) nehodlá radnice nic dalšího podnikat, leda snad sochu znovu vyčistit, když to bude nutné. Radniční klid také souvisí s tím, že bronzová socha leží nedaleko žižkovských barů a hospod a vtipálci nebo vandalové ji čas od času ozvláštňují i bez politického sdělení. Policie z vlastní iniciativy případ prověřuje jako poškození cizí věci a v pátek ráno naopak ležely pod sochou tři malé čerstvé kytice. Celá událost tedy přinesla dokonce užitek, neboť Churchillovým obdivovatelům dává možnost doplnit si znalosti a vidět svého hrdinu v realističtějších barvách.