Nejvyšší čas

V Česku pomalu končí první měsíc koronavirových restrikcí. Čísla o tempu šíření nemoci a o počtu mrtvých ukazují, že katastrofické scénáře se nenaplňují. I přes všechny známé přehmaty – ať už šlo o nejrůznější arogantní či nepřesné výroky, o fiasko se zajištěním ochranných pomůcek nebo o zbytečné oběti v domovech seniorů – není česká bilance prvního měsíce s koronavirem tak zlá.

Utlumení všeho dění ale má, jak známo, svoji cenu. Nechme nyní stranou trvalejší hrozby, kdy mnozí přivykají dříve nemyslitelným věcem, jako je uzavírání hranic či posilování moci vlády. Účet se teď vrší hlavně v ekonomické oblasti. Část lidí a firem je už skoro měsíc odříznutá od možnosti vydělávat peníze, rezervy se krátí, nervozita stoupá. To vše má vedle bezprostřední recese ještě druhotný efekt v tom, že lidé začínají šetřit a připravovat se na horší časy. Vzniká bludný kruh, jehož význam bude pro hodnocení úspěchů v boji s koronavirem čím dál větší.

Je třeba uznat, že žádné osvědčené manuály pro hospodářskou politiku v nynější krizi neexistují a že je snadné dělat chyby. Uznání tohoto stavu však nic nemění na tom, že dosavadní výkon Babišova týmu nevypadá úplně přesvědčivě.

Televizní proklamace o nutnosti být rychlí a velkorysí v praxi narážejí na to, že většina balíčků pořád není v definitivní verzi, natož aby už fungovaly. Návrhy jsou navíc plné kliček a nástrah, jako by stát hledal cesty, jak slibovanou pomoc raději nedat. Živnostníci mají dostat ošetřovné, ale záhy se ukáže, že ho…