Filip a Okamura ohrožují pomoc lidem

Když v roce 1997 probíhal pád Václava Klause a jeho vlády, bylo to především kvůli neschopnosti řešit ekonomickou krizi a korupci. ODS měla falešné sponzory, a jakmile se to provalilo, vzedmula se kritika a volání po přijetí odpovědnosti. Na to slyšeli Jan Ruml a Ivan Pilip z ODS, kteří vyzvali Klause, aby odstoupil. Zdálo se jasné, že je to jeho konec. Jenže tým kolem Klause přišel s geniální myšlenkou. Během výzvy k rezignaci byl Klaus v Sarajevu, musí se to tedy celé zarámovat nějak jinak – je to zrada, atentát, Sarajevo, sarajevský atentát. A stalo se neuvěřitelné, Klausovi a spol. se podařilo obrátit pozornost k jeho kritikům. Dodnes se víc novináři ptají Pilipa a Rumla, co to dělali, než Klause na korupci.

Podobného přepsání reality jsme byli od té doby svědky mnohokrát a teď ho zažíváme znovu. Andrej Babiš a jeho ministr Adam Vojtěch se chlubí, jak celý svět obdivuje Česko za nošení a šití roušek. Dokonce o tom natočila reportáž CNN. Ten samý den byl zveřejněn dopis premiéra, ve kterém si stěžuje, že v době koronavirové krize „postrádám pomoc z neziskového sektoru“. V minulém čísle jsem psal komentář, že málokterá vláda dluží tolik občanské společnosti jako tato.

Andrej Babiš si to evidentně nemyslí. Vzkažme proto nikoli premiérovi, který žije v jiném světě, ale budoucím generacím, jež budou posuzovat naše dnešní aktivity, že první týdny veřejnost postrádala jakoukoli pomoc z vládního sektoru. Roušky (které si lidé museli šít sami nikoli z nadšení, ale protože nebyly), informační linky, roznášky seniorům, poradenství, výukové materiály… nabízely mimo jiné nevládky jako skauti, Člověk v tísni či ADRA. Dokonce i spolky, jako jsou Paměť národa či Frank Bold Society, jež se věnují zcela jiným věcem, poskytovaly pomoc, konzultace apod. Až potom se přidal chaotický stát.

A v takové situaci komunisté s SPD chystají další útok na neziskovky. Mají být připraveny o finance od státu. Zástupci těchto stran dodávají, že jim údajně jde jen o to likvidovat „politické“ nevládky. To jsou ale jen řeči, konečným cílem je likvidace nestátních organizací. Hezky v tradici jejich totalitní historie. Přitom je to jednoduché – SPD a KSČM dnes lidem nepomáhají nijak, jen sají peníze od státu, a protože mají dost času, stahují za nohy pod vodu ty, kdo se snaží zachraňovat tonoucí. Máloco je tak odpudivé.

Útoky na nevládní organizace mohou být úspěšné. Ve společnosti začíná stoupat nervozita, omezení už platí dlouho, lidé se bojí o svou práci. Z různých koutů země lidé hlásí, že roste i agresivita. Přibývají verbální útoky na bezdomovce, kteří přitom s nákazou nemají nic společného. Sílí také volání po vládě pevné ruky. Z roušek, jež byly symbolem národní sounáležitosti, se pomalu stává podnět k udávání a pokřikování, když si je někdo, byť v bezpečné vzdálenosti, jen na chvíli sundá. Ozvali se nám například brněnští lékaři, kteří se po několikadenní vyčerpávající službě v nemocnici vyšli projít do lesa za město. Tam je v dálce spatřila skupina lidí, jež na ně začala agresivně řvát, že je dostane do vězení, protože mají roušky na bradě. Jeden den jim národ tleská, a pak jim téměř natluče.

Přepsání historie možná nelze zabránit. Andrej Babiš má za sebou velkou mediální sílu, která pracuje v jeho prospěch. Neměli bychom ale zapomínat, kdo tu skutečně pomáhá. A stejně tak bychom neměli své obavy transformovat do nenávisti k druhým. Zatím česká společnost zvládá situaci příkladně, příběhy o ochotě pomáhat převládají nad těmi negativními. Opatrnost je však namístě.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení a pevné zdraví vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor