Pandemie v rukou drahého vůdce

Propuknutí epidemie je něco jako přírodní katastrofa: spontánní, náhodná erupce, za kterou nikdo nemůže. To ale neznamená, že s ní také nemůžeme nic dělat a že stačí čekat, až smrtící závod doběhne do cíle. Důkazy jsou v tuto chvíli úplně jasné, šíření viru je možné zásadně omezit v případě, že vlády reagují včas, inteligentně a agresivně. To bohužel nejsou slova, jež je možné použít při popisu reakce americké vlády na pandemii koronaviru.

Rychlost šíření můžeme sledovat od ledna a v tu dobu se již virus rozšířil z Číny do dalších zemí. V Jižní Koreji se po původním prudkém vzestupu nárůst nových případů zpomalil. Hongkong, Singapur a Tchaj-wan drží od počátku počty nakažených na nízké úrovni, navzdory velkému množství lidí cestujících z Číny. Ve Spojených státech jsme ale svědky narůstajícího zrychlování.

Fiasko

Co tedy udělaly úspěšné země dobře? Začaly velmi brzy a široce testovat. Prováděné testy spojily s karanténou nakažených a mapováním jejich předchozího pohybu, aby tak dokázaly lépe předvídat, kde se mohou vyskytnout další epicentra. Systémy veřejné zdravotní péče navýšily své kapacity, protože měly k dispozici adekvátní financování. A úřady vysílaly směrem k veřejnosti většinou jednoduché, jasné a konzistentní informace.

Jedna nová, zatím nerecenzovaná studie tvrdí, že bez moderní detekce nakažených a omezení pohybu by počet případů v Číně mohl být 67krát vyšší než na konci února. A že kdyby Čína začala jednat jenom o týden dříve, mohlo v ní…