Epidemie otevřeného světa

Lékař a průkopník boje proti infekčním chorobám Louis Pasteur na závěr života, který zasvětil výzkumu mikrobů, prohlásil: „Virus je ničím – terén je vším.“ Krátká Pasteurova poučka umožňuje z nadhledu lépe rozumět tomu, proč se velké epidemie lidských dějin objevily právě v dané době a na daném místě. Tuberkulóze se obzvláště dařilo v zubožených dělnických ubytovnách raného kapitalismu 19. století. Španělskou chřipku po zesláblém kontinentu roznášeli muži vracející se z front první světové války. Rychlými společensko-kulturními změnami a krizemi zmítaný jih Afriky konce 20. století pak tvořil ideální podhoubí pro šíření viru HIV. Podobně i pandemie koronaviru Covid-19 dokonale odráží svou – tedy naši – dobu.

Charakterizuje ji nebývalá propojenost lidské civilizace. „Globalizace a s ní spojený růst obchodu a cestování uvnitř států i mezi státy vytáhl miliony lidí z bídy, ale také pomáhají šíření infekčních chorob,“ píše oxfordský výzkumník globalizace Ian Goldin ve své před šesti lety vydané knize The Butterfly Defect, v níž za největší ohrožení lidstva a pravděpodobnou příčinu příští finanční krize označil právě příchod nějaké pandemie.

Vedla ho k tomu analýza několika trendů současnosti. Jednak se nebývale rychle rozpínají lidská sídla: v donedávna chudých zemích rapidně rostou velkoměsta typu čínského Wu-chanu, jehož počet obyvatel během třiceti let stoupl ze dvou na jedenáct milionů, a zároveň v těchto hustě obydlených městech zůstávají v provozu tradiční…