Dopis z Lyonu

Říká se tomu „demonstration flottante“ neboli „plovoucí demonstrace“, ale připomíná to spíš gerilovou válku. Menší skupinky demonstrantů se bez předem daného plánu pohybují městem. Když je policie rozpráší na náměstí Bellecour, přeskupí se na Perrache, aby se pak opět vrátily na Bellecour. Akce se domlouvá na sociálních sítích, za pochodu.

V naší lyonské praxi to znamená, že každou sobotu, už třetí měsíc, se žluté vesty a s nimi policejní kolony, vodní děla a menší armáda těžkooděnců přelévají přibližně od deseti hodin ráno do sedmi večer po celém centru města. Do toho Lyoňané vysedávají v restauracích, chodí do kina a hlavně nakupují. Korzují mezi obchody a zdá se, že už si na všudypřítomný zápach slzného plynu, sirény, policejní vrtulník nad hlavami a atmosféru všeobecného napětí zvykli. Sobota je tu hlavní nákupní den a zimní výprodeje se blíží ke konci! A tak se žluté vesty, policejní auta a sanitky musí proplétat zástupy pokojných měšťanů. Občas to někde bouchne, zápach zesílí, některá z ulic je uzavřená. Ale vcelku život plyne…

Těm, kdo by rádi nakupovali v klidu, minulý týden svitla naděje, když jedna frakce žlutých vest ohlásila, že bude kandidovat do Evropského parlamentu. Stát se politickým subjektem, prezentovat se ve volbách, to by bezpochyby lidovému hnutí vzalo páru. Většina žlutých vest však nebezpečí prokoukla a iniciativu šmahem zavrhla. Samozvané kandidáty dokonce označila za zrádce. A tak se krátce po svém zveřejnění kandidátka žlutých vest začala…