Průvan ve vitrínách

Bývalý francouzský prezident Jacques Chirac miloval africké umění a před dvanácti lety z jeho iniciativy v srdci Paříže na břehu Seiny vyrostlo Musée du quai Branly. Tato architektonicky vytříbená budova od té doby soustředila většinu Francií vlastněného afrického umění. Média otevření nákladného muzea kvitovala jako projev úcty k nezápadnímu umění, které bylo konečně postaveno naroveň evropským mistrům. A tedy jako významný posun směrem k většímu respektu vůči někdejším africkým koloniím, odkud velká část exponátů pochází.

Debata o afrických památkách v evropských muzeích se ale v posledních letech rychle vyvíjí a co v roce 2006 působilo pokrokově, to už dnes nestačí. Posun opět zosobňuje muž sedící v Elysejském paláci. „Nemohu akceptovat, že se většina kulturních pokladů mnoha afrických zemí nachází ve Francii. Musí být vystaveny v Paříži, ale taktéž v Dakaru, Lagosu a Cotonou. To bude jednou z mých priorit,“ řekl Emmanuel Macron, první francouzský prezident narozený po rozpadu frankofonní koloniální říše, v listopadu 2017 během návštěvy Burkina Fasa. Odborníci odhadují, že závratných 90–95 procent dochovaného afrického kulturního dědictví se nachází v Evropě. Sochy, šperky, masky, spirituální předměty i královské trůny. Když chtějí vzdělaní Afričané vidět památky svých dějin, musí letět do metropolí bývalých impérií. Dostat vízum je pro ně však v dnešních časech uzavírání Evropy náročné.

[image id=„200181588“ caption="„Nejde nám o vyprázdnění francouzských muzeí.“ …