Alfa a ti druzí

Kousek od hlavního osídlení ostrova Ilha Grande ve státě Rio de Janeiro je malá pláž a na ní pár domů.

Vesnice Mataríz vás vítá a vyzývá, abyste lenošili.

Loď přistává u písku, unaveně skáčeme do vody a blížíme se ke břehu. Vzduch stojí a nad námi prolétají mrchožrouti urubu, jejich křídla vždy zašumí a ptáci se zatočí a vznesou se nad palmy.

Pod doširoka se roztahujícím stromem je stín a pod ním stůl a tři židle. Sedáme si.

Před barem sedí muži a mlčí.

Přichází skupina psů. Je tam alfa a dají se vypozorovat i další podřízené funkce. Lehnou si kolem stolu a pospávají, občasné závany větru jim přinášejí informace z okolí, a tak se občas na jejich tvářích objeví zájem.

Je teplo a ticho a v nedaleké opuštěné továrně na sardinky občas zavrzají panty vylomeného okna.

Nikdo nic neříká a vlnky v pravidelných intervalech dorážejí na písčitý břeh, okolní les tiše šumí a člověk úplně cítí zavírající se oči a nastupující snění, které je násilně přerušeno příjemným dotazem, jestli chci pivo.

Přichází skupina dívek. Do lenošivého prostoru přichází smích a pohyb.

Skupina chlapců si stoupá opodál a předvádí se. Dívky se chichotají. Muži sedící před hospodou stále mlčí. Vedro je vidět nad dřevěným molem, kde se vzduch vlní.

Nakonec se ta nejhezčí dívka přesouvá do auta vrostlého do pobřežní vegetace a za ní se pomalu od své skupiny odděluje mladý sympaťák.

Sedá si k ní a povídají si. Přichází je tam rušit třetí, kterého zjevně nikdo nechce.

Ke skupině psů…