Postturismu zdar

Turismus má celosvětově čím dál větší vliv, přesto na něj sociální vědci donedávna pohlíželi jako na oblast pro studium kultury nepříliš relevantní. To se ale mění. Výrazem toho je i Antropologie turismu od Barbory Půtové. Jde o první obecně a přehledově pojatou českou knihu na dané téma.

Historička umění a kulturní antropoložka tu načrtává stručnou historii turistiky od Římanů přes náboženské pouti středověku a rozvoj masové turistiky až k turistice virtuální, kdy se skrze avatara můžeme ve vybrané destinaci pohybovat i komunikovat s místními. V dalších kapitolách probírá odlišná, ale vnitřně propojená teoretická témata: typologii turistů a suvenýrů i sociální interakce hostů a hostitelů. Výklad je koncentrovaný, proto přijdou vhod odlehčení v podobě případových studií. V nich autorka poutavě shrnuje historii Disneylandu, batůžkářství či autostopu. Hlavně však Půtová probírá plejádu motivací turistů: toho, co v navštívených zemích hledají a jaké si o nich vytvářejí představy. Často se přitom podle ní jedná o iluze. Některé tzv. tradiční prvky ani netvořily původní součást kultury jako údajně staročeský trdelník, jiné naopak byly upozaděny (upalování vdov v „ráji“ na Bali).

Mnozí lidé už podle Půtové „prozřeli“ a takového poučeného cestovatele nazývá postturista. Ten považuje turismus za zážitkovou hru, i když si uvědomuje, že neexistuje autentická zkušenost a zdánlivě autentická zábava je vykonstruovaná. Autorka přitom pojímá turistiku jako mnohostranný…